adv08_02.indd

Prepis

1 ČASOPIS CÍRKVE ADVENTISTŮ SEDMÉHO DNE 08/2002

2 Obsah Omezený výběr 6 Sobotu světit ale jak? 7 Lech-lchá 9 Jen kapka 10 Zdravie v Krpáčove 12 Flag Camp 13 Po nás povodeň 14 Aktuálně z nakladatelství 16 PATHFINDER 17 Vzpomínka na prázdniny 17 Puťák Cesta kolem světa 18 Proč to děláme 20 Rádcovský kurz 22 Táborové bublání 23 My se nebojíme 24 Nesytá IMPULZ A 26 Vzpomínka na kongres 26 Neboj se zvítězit! 27 Nezklamali a pomohli 29 ADRA informuje 31 Som Adra pozitív 31 Povodně (vzkazovna) 36 Oznámení 37 Inzerce 39 Je to za námi konečně je to za námi. Mladý muž stál po kolena ve vodě, která o kus dál dosahovala k poslednímu schodu, vedoucímu do jeho, letos dokončeného domu a usmíval se. Už dvě noci nespal. Sledoval stoupající hladinu řeky, která zlověstně hučela pár desítek metrů od jeho domu. Také pomáhal sousedům, kteří neměli to štěstí a jejichž dům stál o pár desítek centimetrů níže. Na všech byla patrná určitá úleva. Je to sice hrozné, ale voda se zastavila, dokonce snad i o kousek klesla. Všem, i těm postiženým, to vlilo kus chuti do života: vyklidíme to, rychle to vysušíme a za měsíc nebude vidět po povodni ani stopa. Druhý den zavládl všude klid. Vysoko na strmém svahu nad řekou se tísní stovky lidí a sledují jakési podivné divadlo v údolí se rozlilo jezero. Voda, která se včera zastavila, změnila plán. O kamenné zábradlí se opírá mladý muž. Sleduje zasmušile vodu, která pohlcuje všechno, co za poslední roky vybudoval. A naděje? Jaká naděje? Voda je zvláštní živel, je nám velice blízká. Oheň je také nezkrotný živel, ale máme s ním zkušenosti víme, že kontakt s ním bolí, a snad proto se před ním máme více na pozoru. S vodou je to jiné. Víme také, že bez ní nemůžeme žít déle než pár desítek hodin. Nakonec člověk sám je voda, kterou drží pohromadě technicky geniální obal. Snad pro tu spřízněnost často podceníme sílu a moc vody, úžasnou energii, kterou skrývá. Voda je vytrvalá, umí dlouhodobě vymývat, zrníčko po zrníčku z překážky, která jí stojí v cestě. Tak se stane, že staleté hráze, prověřené a všemi viděné jako bezpečné, voda najednou protrhne a smete. Jednotlivé malé pramínky se spojí v dravý proud, který už nelze zastavit. Nepřipomíná vám to něco? Takové povodně v nás samotných. Život plyne ve svých kolejích, jeden den následuje za druhým a pak se pramínky každodenních starostí najednou slijí v dravý proud problémů, který strhává celou naši duši. Ještě včera to byl neškodný potůček starostí a drobných prohřešků, které sice vnímáme, ale nepovažujeme je za nebezpečné. Prostě je nějak zvládáme. Většinou si ani neuvědomíme, že vody pod hrází nějak podivně přibývá. Někdy máme radost, když se nám podaří nějakou tu trhlinu zaplácnout, ale o to horší bývá probuzení do dne, kdy na hladinu našeho života dopadne ona poslední kapka. Rozbouřený živel nám většinou vezme mnohem víc, než si umíme připustit Po každé povodni hledají lidé nějaké to řešení pro příště, ale ani to nejlepší nezaručí, že na nás voda nevymyslí nějaký nový fígl. Proto většina odborníků neskrývá myšlenku, že nějaké univerzální zabezpečení prostě není. Na povodně v nás však určité řešení existuje. Bible říká, že jen blázen si postaví svůj dům na písku v údolí. Možná je to lákavé, ale je to bláznivé. Moudrý člověk hledá základ, který něco vydrží. Bible nás nechlácholí slibem, že nemůže přijít nějaký příval, ale říká, že dobrý základ našeho domu života může vydržet i určitý nápor. Snad jen otázka na závěr zase odložíme stavbu našeho dobrého domu na dobrém místě až na dobu dešťů? MAREK ŠKRLA ADVENT 08/ 2002

3 ZAMYŠLENÍ NAD Biblický týždeň, Krpáčovo 2002 V dňoch 7. až 13. júla sa konal siedmy ročník biblického týždňa. Tentoraz v Krpáčove, neďaleko Banskej Bystrice. Takmer 200 účastníkov sa ne chalo pozvať nielen do krásneho prostredia nízkotatranskej prírody, ale predovšetkým na spoločné štúdium knihy Genesis, ktoré viedol Dr. Lawrence Turner. Okrem dopoludňajšieho štúdia prvých 11. kapitol knihy Genesis, brat Turner s nami večer otváral aj 13. kapitolu Matúšovho evanjelia. Voľný čas venovali účastníci turistike, vzájomným rozhovorom či kúpaniu sa v neďalekej vodnej nádrži. Počasie vyšlo, prednášky boli hodnotné a inšpirujúce, strava chutila, takže si všetci pochvaľovali. Tí, čo zaváhali, majú možnosť zúčastniť sa na biblickom týždni na budúci rok. Hlavným prednášajúcim bude Daniel Duda. Už teraz sa tešíme. Rozhovor s Lawrencom Turnerom Dr. Turner pracoval ako kazateľ vo Veľkej Británii a niekoľko rokov učil v Avondale College, v Austrálii. V súčasnej dobe je vedúcim katedry bakalárskeho kurzu biblických štúdií a zároveň učiteľom Starej zmluvy a biblického kázania v Newbold College v Anglicku. Na Slovensko prišiel aj s manželkou Anne. Ako sa vám u nás páči? LT: Rád cestujem. Slovensko je v časti Európy, kde som ešte nebol. Čítal som, že Slovensko je krásna krajina s nádhernými horami, pod ktorými žijú priateľskí ľudia. Presvedčil som sa, že je to pravda. Napriek jazykovej bariére sa tu stretá vam s milými ľuďmi, ktorí sa na mňa vždy usmejú. Kde sa zrodil nápad prísť na Slovensko? LT: Keď asi pred 18 mesiacmi prišiel do mojej kancelárie v Newbold College Daniel Duda a opýtal sa ma, či nechcem ísť na Slovensko, myslel som si, že žartuje. Bola to však seriózna ponuka prednášať na slovenskom biblickom týždni. Rozhodol som sa návrh prijať. Naši čitatelia ťa poznajú z videoseriálu Hľadanie, ktorý používame od minulého roku v našej únii na evanjelizačnú prácu. Ako si sa dostal k práci na ňom? LT: Bola to vlastne náhoda. Seriál Hľadanie síce produkovalo Adventistické mediálne stredisko (AMS) v Austrálii, ale pri jeho tvorbe sa zhromažďoval materiál aj z iných častí sveta, teda aj z Európy. Jeden z autorov, môj bývalý študent mi ako odborníkovi na Starú zmluvu navrhol spoluprácu. Veľmi rád som sa zúčastnil na projekte, ktorý súvisí so zvestovaním Božieho slova, aj keď moja úloha bola len okrajová. Pred štyrmi rokmi sa však spolupráca medzi mnou a AMS prehĺbila. Podieľal som sa na tvorbe seriálu Daniel ako autor scenára niektorých dielov. Čo je pre vás v živote najdôležitejšie? LT: Čím som starší, tým viac si uvedomujem, aká veľká je priepasť medzi Božími princípmi (princípmi evanjelia) a tým, čo vidím okolo seba. Zákony, pravidlá a doktríny ovládajú politické strany a vlády. Určite je dobré mať princípy, no existuje jedno reálne nebezpečenstvo, ktoré sa však netýka len politiky, ale aj cirkvi. Dotýka sa vlastne života každého človeka, teda ADVENT 08/

4 ZAMYŠLENÍ NAD aj mňa. Spočíva v tom, že niekedy dávame väčší dôraz na doktríny či tradície, než na ľudí a vzťahy. Je ťažké dať ľudí na prvé miesto. Prial by som si, aby sa tento životný postoj stal mojím každodenným princípom, a to aj napriek tomu, že to niekedy môže byť v rozpore s pevne danými pravidlami a tradíciou. Aká bola tvoja cesta k viere v Boha? Boh je nielen Bohom vyvoleného národa. Je Bohom všetkých ľudí, každého z nás. LT: Môj otec vyrástol v adventistickej rodine. Matka môjho otca bola prvou adventistkou v oblasti na severe Anglicka. Bola to duchovne založená žena, ktorá svedčila o Bohu pri každej príležitosti. Otec však ako mladý človek z cirkvi odišiel. Keď si jedného dňa priviedol domov svoju priateľku, stará mama sa jej opýtala: Slečna, čo si myslíte, ktorý deň sa má svätiť ako Boží deň odpočinku? Mladá dáma (neskôr moja matka) odpovedala: Myslím, že sobota. Starú mamu to prekvapilo a potešilo. Onedlho boli moji rodičia pokrstení. To, čo ma najviac ovplyvnilo pri rozhodovaní pre vieru v Boha, bol život mojich rodičov. Obaja prestali chodiť do školy, keď mali 14 a nikdy nedosiahli vyššie vzdelanie. Otec pracoval ako robotník a matka ako pomocná sila v kancelárii. Keď sa stal otec adventistom, musel svoju dobre platenú prácu zmeniť za inú, kde nedostal ani polovicu z toho, čo predtým. Počas dospievania som vnímal, že rodičia sa pre mňa obetujú. Nikdy som sa od nich nenaučil po grécky či po hebrejsky, ale naučil som sa, že evanjelium znamená obetovať sa. Rozhodnutie nechať sa pokrstiť ovplyvnil predovšetkým príkladný život mojich rodičov. AT: Pochádzam z rodiny, v ktorej má adventizmus hlboké korene. Môj starý otec žil v nemeckej komunite v Rusku a jeho otec bol dokonca prvým adventistom v tejto oblasti. Počas revolúcie odišiel starý otec do Friedensau, kde stretol ženu (moju starú mamu) pôvodom Nemku, ktorá pracovala ako zdravotná sestra. Po svadbe odišli spolu do misie. Takže môj starý otec, môj otec a teraz aj môj manžel sú kazatelia. Je preto pre mňa dosť ťažké povedať, kedy konkrétne som uverila, keď odmalička vyrastám v adventistickej rodine. Pre budovanie vzťahu s Bohom bol pre mňa veľmi dôležitým bodom čas strávený v Newbold College. Viem, že si určitý čas strávil aj v Južnej Kórei. Čo ťa tam zaviedlo? LT: Bolo to počas môjho pobytu v Austrálii. Napriek tomu, že sme tam boli iba dva týždne, domov sme sa vrátili s dvoma deťmi, ktoré sme si tam adoptovali. Ako si sa dostal k práci učiteľa v Newbold College? LT: Spočiatku som pracoval ako kazateľ v južnej časti Anglicka. Po štyroch rokoch som dostal ponuku ísť učiť do Austrálie. Keď som sa rozhodol, niekoľko ľudí mi položilo otázku: Ako to, že opúšťaš kazateľskú službu? V skutočnosti som však neopúšťal službu, len som zmenil jej typ. Učím, kážem, robím výskum, publikujem Zdá sa mi, že niektorí adventisti sú voči učiteľom teológie podozrievaví. Keď totiž niekto odíde z kazateľskej práce, pretože je zvolený ako administrátor na združení, nepovedia, že odchádza zo služby. Keď však niekto odíde učiť na seminár, zdá sa im, že je to tak. Kto vybral tému prednášok tohtoročného biblického týždňa? LT: Neviem to úplne presne. Zdá sa mi, že to bol Daniel Duda. Navrhol mi ju, pretože pozná moju špecializáciu. 4 ADVENT 08/ 2002

5 ZAMYŠLENÍ NAD Zaoberáš sa Starou zmluvou. Prečo ťa práve táto časť Písma oslovuje? LT: Na univerzite bola pre mňa Stará zmluva nudným a nezaujímavým predmetom. Povedal som si: To nie je možné. Musí tam byť predsa aj niečo zaujímavé! Začal som teda študovať a hľadať. Bol som zvyknutý používať Bibliu tak, že som si vzal jeden verš z Genesis, jeden z Jeremiáša, jeden z Matúša, spojil som ich a mal som hotovú biblickú hodinu. Keď som však začal čítať žalmy alebo príbehy od začiatku do konca, začala sa predo mnou otvárať úžasná krása Starej zmluvy. Okrem toho, v škole ma priťahovala anglická literatúra. Môj záujem o Starú zmluvu bol možno spôsobený aj záujmom o literatúru vôbec. V samotnej knihe Genesis ma tiež oslovuje niekoľko vecí. Jednou z nich je, že Genesis v prvých jedenástich kapitolách hovorí o Bohu, ktorý stvoril nebo a zem. Tým chce jasne zdôrazniť, že Boh je nielen Bohom vyvoleného národa. Je Bohom všetkých ľudí, každého z nás. Anne, vieme, že veľmi dobre ovládaš gréčtinu. Ako využívaš svoje vzdelanie v Anglicku? Spolupracuješ s manželom? AT: Dve z mojich veľkých lások, ktoré mi prinášajú v živote radosť, sú knihy a deti. Najprv som pracovala s malými deťmi a v súčasnosti pracujem v knižnici. Máme tri vnúčatá, o ktoré sa každú nedeľu starám. Ako s manželom spolupracujem? LT: Hovorí mi, či moji študenti čítajú knihy! AT (smiech): Napríklad mu pomáham, keď káže. Nerád totiž hovorí príbehy pre deti, a tak ich hovorím za neho. LT: Vôbec mi nevadí prednášať stovkám ľudí, ale postavte ma pred desať detí a nepoviem ani slovo AT: Ja som pravý opak, dokážem hovoriť len k deťom. Čo by si rád odkázal našim čitateľom? LT: V Británii nedávno prebehol výskum verejnej mienky, v ktorej odpovedali deti vo veku od 7 do 10 rokov na otázku: Aký je najlepší spôsob na utvorenie priateľstva? Väčšina detí odpovedala: byť milý a pomáhať. V skupine mladých ľudí vo veku od 15 do 18 rokov znela odpoveď na rovnakú otázku: Dobre sa obliekať. V západnej Európe pozorujem trend, ktorý sa dá vyjadriť heslom: prispôsobiť sa. Ak chce byť dnes mladý človek uznávaný a prijímaný, musí sa prispôsobiť spoločnosti, v ktorej žije. Napriek tomu sa moderná spoločnosť nebojí hlásať právo na slobodu, ktorá sa dá dosiahnuť len zrušením obmedzujúcich pravidiel. Automaticky tak odmieta existenciu absolútnej pravdy. Zákony a pravidlá sa chápu ako obmedzovanie, preto ich treba zrušiť. Najmä mladým ľuďom na Slovensku by som chcel povedať, že žiť podľa kresťanských princípov je veľmi vzrušujúce. Nie je to niečo staromódne, ale niečo, čo môže zmeniť život. Prajem vám odvahu byť kresťanmi a žiť kresťanský život. Čo by ste chceli povedať rodičom? LT: Byť rodičmi vyžaduje čas. Možno si poviete: je toľko stretnutí, na ktoré treba ísť, toľko práce, výborov, prednášok a prípravy. Som taký zaneprázdnený! Nájdite si čas na spoločnú činnosť so svojimi deťmi. Moja vnučka so mnou napríklad veľmi rada varí. Jedným zo spôsobov, ako môžete osloviť mladého človeka, je vykonávanie spoločnej činnosti. Počas tohto týždňa ma povzbudilo, že sú tu ľudia ochotní tri hodiny sedieť a počúvať o duchovných veciach. Pre niektorých veriacich v západnej Európe, Severnej Amerike či Austrálii je to niečo nepredstaviteľné. Povzbudzujte ľudí, aby sa zaujímali o duchovné veci a neoddali sa materializmu. Nemyslím si, že nemáte mať iné záujmy. Teší ma však, že pokiaľ ide o záujem o Božie veci, ste na hornej hranici nadšenia. Nech vám to vydrží. Dovidenia niekedy nabudúce. Ďakujem za rozhovor. ROZHOVOR PRIPRAVIL MIROSLAV DANIHEL ADVENT 08/

6 ZAMYŠLENÍ NAD Omezený výběr Je první den biblického týdne ČS a na pódium přichází přednášející. Většinu zúčastněných překvapil nejen projevem. Místo složitých, namáhavých konstrukcí myšlenek zní někdy až příliš jasné věty. Rozhodně většinu z nás donutil k zamyšlení nad tím, proč jsem adventistou. Je to přednost, zodpovědnost nebo obojí? Představte si, že žijete v době prvního chrámu; představte si také, jak vás znechucují okolní kompromisy a světáckost i zabydlení pohanství, které se stalo tak fanatickým, že lidé dokážou obětovat své děti modlám a ještě téhož dne ve svatyni uctívat Pána Boha (viz Ez 23,39). Anebo si představte, že žijete v době druhého chrámu; představte si, jak vás znechucuje panující zákonictví, tak ledové a extrémní, že dokonce i Ježíš byl obviněn z toho, že porušuje Zákon (J 5,16). Při obou těchto scénářích zůstává otázkou: Kam chcete jít? Nazpátek do Egypta uctívat bohyni Bastet, v podobě kočky? Nebo do Babylóna následovat měsíčního boha Sina? Anebo (v druhém případě) byste mohli možná obětovat Jupiteru nebo se připojit k jednomu z kultů, které uctívaly Caesara. Případně, kdyby nic z toho vaši duši neuspokojilo, je stále po ruce astrologie. Vy ale žijete tady a teď, ne tenkrát, i když určité paralely jistě existují. A tak, v závislosti na vašem teologickém nahlížení, je církev adventistů buď naplněna stejnou pozemskostí, kompromisem a přizpůsobením, které zničilo Izrael v době prvního chrámu, anebo (z opačné pozice) je církev adventistů tak dogmatickou, izolovanou, legalistickou a zpátečnickou, jako byl Izrael za dnů Kristových. Příznivci obou úhlů pohledu však stojí tváří v tvář stejné otázce jako ti, kteří žili v obou zmíněných historických obdobích, a touto otázkou je: Kam chcete jít? Pokud chcete zachovávat sobotu a nepřijmout víru v nesmrtelnost duše, existenci pekla a očistce, výběr se značně zmenší. Z široké nabídky nejrůznějších denominací zůstane pouhé jedno promile. Moc toho nezbývá. Možná, že to Pán Bůh zamýšlel právě takto. Možná, že pravda vždycky vyvstává tak jasně a zřetelně, že když ji už lidé jednou objeví a zamilují si ji, je její konkurence jenom nepatrná, pokud vůbec nějaká. Neříkám, že rozdíly mezi adventismem a ostatními protestantskými náboženstvími jsou tak velké jako rozdíly mezi starověkým judaismem a okolními pohanskými náboženstvími, to by bylo příliš silné. Říkám však, že rozdíly mezi adventismem a těmito církvemi jsou stále ještě dost veliké na to, aby významně omezily možnosti někoho, kdo je církví adventistů tak znechucený, že chce odejít ale přitom si udržet svoji teologickou jednotu. I když pro mne nebylo lehké stát se adventistou, teď, když jím jsem, je snadné zůstat; pokud se totiž držím soboty a nevěřím v nesmrtelnost duše, realita nenabízí nic dostatečně blízkého na to, aby mne to mohlo pokoušet. Pokud by existovala celá řada církví, které by dodržovaly sobotu a které by učily, že smrt je spánek před prvním či druhým vzkříšením pak bych mohl mít problém. Žádné takové církve však neexistují. Jistě, církev adventistů je snadným terčem. Ať na pravici či na levici (a dokonce i ve středu ), ať v podobě truchlení nad přílišným liberalismem či zvápenatělým dogmatismem v našich řadách, lidé si vždycky najdou něco, na co si mohou stěžovat, co mohou kritizovat a napadat. (Brouzdali jste v nedávné době po internetu?) A není pochyb o tom, že v některých případech jsou stížnosti, kritika i napadání zasloužené. Zůstává však otázka: Kam chcete jít? Pravda dnes vyvstává v kontrastu k okolním bludům 6 ADVENT 08/ 2002

7 ZAMYŠLENÍ NAD stejně jasně jako v dobách biblických. Rozhlédněte se okolo, jaké máte možnosti, co se kde učí věčná muka v pekle, tajné vytržení, 200 milionů Číňanů obsazujících Izrael v armagedonské bitvě, a ovšem přesvědčení, že Ježíš změnil sobotu na neděli. Dovedu si představit, jaké dopisy dostanu: Goldsteine, ty jsi tak arogantní. Goldsteine, ty jsi tak úzkoprsý. Goldsteine, ty jsi takový denominační šovinista. (Dostávám takovou spoustu nevraživých dopisů, že můj čelní mozkový lalok už nabývá struktury vápence.) Možná, že jsem to všechno a ještě něco horšího; moje charakterové vady však nejsou tím, oč se jedná. Oč se jedná, je toto: Pokud věříte, že sobota a stav mrtvých jsou příliš důležité na to, abyste se jich mohli vzdát, je pro vás jedinou seriózní možností Církev adventistů sedmého dne. Tak se s tím vyrovnejte. A vliv, který máte, užijte k dobrému. CLIFFORD GOLDSTEIN Z ADVENTIST REVIEW PřELOžIL ROBERT ŽIžKA Sobotu světit ale jak? Vzpomínám si na své dětství, jak jsme světili sobotu u nás doma a ve sboru. Měli jsme na to jasná sobotní pravidla. Běhat a hrát si, to bylo ještě v pořádku. Ale kopací míč a s ním spojené hry, to už bylo zapovězené tabu. Vycházky byly dovolené, ale plavání už ne. Dnes se divím, jak byla tato pravidla v naší církvi rozšířena. To bylo tenkrát, dnes je mi už 85 let. Doba se změnila. Máme sice pořád nějaká sobotní pravidla, ale s těmi dřívějšími se moc neshodují. Dnešní pluralismus nás přivádí do nebezpečí, že časem budeme ztrácet povědomí svatosti soboty jako zvláštního odděleného dne pro společné obecenství s Bohem. Jak to tedy máme dělat, abychom si v těch dnešních poměrech uchovali pocit svatosti soboty? Jak by to asi dělal Pán Ježíš? V jeho době světili v Izraeli sobotu samozřejmě všichni, protože to byla záležitost celonárodní. Že je to den Bohem oddělený, o tom nikdo nepochyboval. A přesto se Pán Ježíš dostával pro svůj přístup ke svěcení soboty s náboženskými představiteli do sporu. Šlo o správné svěcení soboty. Jeho přístup ke svěcení soboty pěkně vystihuje evangelista Marek (3,1-6): Ježíš vešel opět do synagogy; a byl tam člověk s odumřelou rukou. Číhali na něj, uzdraví-li ho v sobotu, aby jej obžalovali. On řekl tomu člověku s odumřelou rukou:»vstaň a pojď doprostřed«pak se jich zeptal:»je dovoleno v sobotu jednat dobře, či zle, život zachránit, či utratit?«ale oni mlčeli. Tu se po nich rozhlédl s hněvem, zarmoucen tvrdostí jejich srdce, a řekl tomu člověku:»zvedni ruku!«zvedl ji a jeho ruka byla zase zdravá. Když farizeové vyšli, hned se proti němu s herodiány umlouvali, že ho zahubí. Jaká byla tedy Ježíšova alternativa? Je až nápadné, že se Ježíš v tomto případě velmi otevřeně chápe iniciativy. Zavolá toho člověka doprostřed synagogy. Nedělá nic tajně. Představme si, že my teď sedíme v takovém shromáždění. V synagoze. Sedí tam i Ježíš se svými učedníky. Někteří z lidí už o něm slyšeli, že jeho náboženství se ve všem neshoduje s názory farizeů a zákoníků. Jsou přítomni i představitelé církve, kteří bdí nad doslovným zachováváním litery zákona: žádného díla. Tam někde vzadu sedí ten nemocný člověk s odumřelou rukou. Lidé čekají, že si ho Ježíš všimne. On přece nepominul žádného nemocného. Celé shromáždění napjatě čeká, jak to dopadne. Ježíš ho neuzdraví někde stranou, v koutku, tajně, aby nepohoršil zákoníky a s nimi stejně smýšlející věřící. A mohl to udělat? Mohl, jistě! Ale neudělal to. Takřka provokativně ADVENT 08/

8 ZAMYŠLENÍ NAD vstane a zavolá nemocného doprostřed shromáždění. A oči všech v synagoze byly na něj upřeny, čteme v jednom verši (L 4, 20b). Ježíš zde vědomě porušuje jejich sobotní zákon a nabízí zcela novou, přitom určitou alternativu. V čem spočívá jeho nabídka? Ježíši jde o to, aby už ne nějaké zákony a pravidla určovaly podstatu, jádro, základ svěcení soboty, ale především sám sebe a pak člověka vůbec staví do středu, do centra tohoto dne. Středem soboty je tedy na prvním místě Ježíš a pak člověk. Lidská nouze, lidské těžkosti mají přednost před doslovným zachováváním určitých předpisů, před literou zákona, které vyplývají z věty Desatera: Nebudeš dělat žádnou práci. Skoro bychom mohli říci, že život je víc než cokoli jiného, že zákon o sobotě se zastavuje před zákonem života. Protože zákon života má přednost. Podle Ježíšova pojetí je celý zákon k dobru člověka. A to platí také pro sobotu. Proto jim řekl: Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu. Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou. (Mk 2,27.28) Tato zásada je bezprostředně spjata s panstvím Ježíše nad tímto dnem, protože on je jejím pánem. Středem tohoto dne je Ježíš a jeho osobní vztah k nám lidem. Co to tedy konkrétně znamená v pohledu na naše svěcení soboty, ptáme-li se, jak správně světit sobotu? Na prvním místě si musíme uvědomit, že tu nejde o zachování nějakého zákona nebo pravidel, ale o osobní odevzdání se Ježíši. To je novozákonní hledisko. On je středem tohoto dne. To vyplývá z našeho osobního vztahu k němu. A to je u každého člověka jiné. Jistě, že je lehčí, snadnější řídit se jen určitými pravidly. Někdo by mohl říci: Je to tak napsáno, proto to tak dělám a o víc se nestarám. Ale duchovní růst a vztah k Bohu je individuální. Jestliže náš vztah k Bohu je zcela osobní, pak i naše pojetí svěcení soboty nebude stejné do všech detailů s bratrem či sestrou v Pánu. Konečně, vzpomeňme si, jak asi světili sobotu ve starém Izraeli. To byl národ pastevců a zemědělců. Jak se asi nechá světit sobota u stáda dobytka nebo ovcí? A už jinak to bylo v zemědělství. Dnes, v rozčleněné lidské společnosti, je to ještě složitější. Jinak světí sobotu lékař nebo zdravotní sestra u lůžka nemocného, jinak třeba náš bratr v církvi topič, který v zimě musí topit, aby nám ve shromáždění nebylo zima. Všechny sbory nemají plyn a ústřední topení. A tak bychom mohli uvažovat a pokračovat dál a dál. To ovšem neznamená, že je dovoleno všechno. Obecenství věřících, tedy církev, potřebuje určité hranice. Ale v rámci, uvnitř těchto hranic, jak je známe z Desatera, musí být prostor pro zdravou míru rozmanitosti, rozdílnosti, různosti. Přitom jsme všichni věřící, jsme členy jedné církve, tvoříme jednotu. Někdy se tomu říká jednota v různosti. Taková různost nám pomůže z Boží milosti společně růst a vzájemně se respektovat. Když Bůh v ráji ustanovil sedmý den dnem odpočinku, určil nebo plánoval i odpočinek. V něm upevňujeme i svůj vztah k Bohu. Ale dnes miliony lidí žijí jinak, než je vůle Boží. Náš svět už dávno není krásným rájem. Přesto chce Bůh obnovit naši planetu v její původní kráse. A on to také učiní. V Písmu čteme ve Zj 21,8: Ten, který seděl na trůnu, řekl: Hle, všechno tvořím nové. Všechno nové? I lidi? Přirozeně, i lidi, protože lidé jsou ten problém, pro který se tvoří všechno nové. Pánu Bohu by asi moc nepomohlo, kdyby stvořil jen novou zemi a nezměnil člověka v jeho povaze, ve vztahu k němu. Právě tak, jako by nového člověka nenechal ve starém prostředí. Díky Bohu, že všechno stvoří nové. Sobota nám připomíná, že dostaneme zpět všechno, co jsme ztratili, když budeme toužit po Bohu a pěstovat k němu ten krásný vztah dítěte k Otci. Co tedy odpovědět na otázku: Jak světit sobotu? Rozhodně ne tak, jak to dělali zákoníci: Trvat na liteře zákona. Farizeové dbali na to, aby těla ukřižovaných nevisela přes sobotu na kříži, zatímco jim nevadilo, že Ježíše ukřižovali. Litera zabíjí, ale Duch dává život. (2 K 3,6 ) Pro nás ať je vždy vzorem Pán Ježíš. PODLE AE KAREL ŠPINAR 8 ADVENT 08/ 2002

9 STUDIE Lech-lchá Abram, syn Térachův, žil se svým otcem spokojeně v Uru Kaldejském. Celá tato oblast vzdávala úctu především božstvu Luny. Všichni byli spjati společnými zvyky, jejich myšlení se pohybovalo ve vyježděných kolejích. Jakési duchovní zázemí se zdálo být spolehlivé a také hmotně byli dostatečně zabezpečeni. Najednou zaslechl Abram zneklidňující pokyn: ^cram ^l-%l Odejdi ze své země! (Gn 12,1) Ale proč by měl odcházet? Proč opouštět krajinu, ke které přilnul, příbuzné a přátele, které má rád? Pokyn je však jasný a naléhavý: Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce Má jít do země, kterou mu ukáže Bůh. Ale jaká je to země? Znamená to vydat se z bezpečí někam do neznáma, do nejisté budoucnosti, do svízelných podmínek, a všechnu svou důvěru vložit jedině na Boha. Nemůže se už opřít o otce, o přátele, volá ho ten podivný, nikdy nikým nespatřený, zcela jiný než zřetelní a svým způsobem prokazatelní bohové domova Abramova velikost je v tom, že tomuto podivnému, nepochopitelnému a zdánlivě tak absurdnímu pokynu vyhověl. Poslechl, vstal a šel. I odešel Abram, jakmile k němu promluvil Hospodin. (Gn 12,4) A Bůh mu slíbil, že z něho povstane veliký národ a že v něm dojdou požehnání všichni lidé na celém světě. Tehdy, když Abram opustil vše a spolehl se na Boha, který povolává k vykročení z vnější zajištěnosti, tehdy se zrodila hgwma víra jako spolehnutí, víra jako vykročení do naděje, která je v Bohu. Všechno bylo třeba opustit, vše ve svém životě změnit. Abram musel přestat být Abramem a změnil se v Abrahama, stejně jako později Jákob se stal Izraelem. Museli přetrhat své staré svazky a pohodlí ustálených představ, aby se mohli pustit do toho nejnapínavějšího dobrodružství, do dobrodružství víry. Víra, to je naše dědictví od Izraele. Víra v neviditelného Boha, která pohoršovala okolní národy, šťastnější ve vnějších možnostech. Těmto národům nechyběla síla, bohatství a moc, měly tedy dostatek iluzorních jistot. Izraelci, kteří od nich byli zotročováni, měli však mnohem blíž k pravdě, než jejich sousedé opilí mocí. Bohové ze zlata a stříbra ztráceli v očích Izraele lesk, měnili se v bezcenné smetí, hnusné modly. Tam, kde se beze zbytku rozpadávají modly všech jistot, v oné naprosté vydanosti života, nalezli Izraelité svou jedinou jistotu. V prázdnotě zbavené všech bohů se jim dal najít jediný Bůh. V nejistotě a nezajištěnosti všeho vnějšího objevili svůj navždy pevný bod ve vesmíru. Okolnosti jim nedopřály opřít se o nějakou iluzi, a tak jim nezbyla jiná opora než holá pravda. Pravda se stala podstatou jejich pojetí Boha. Pravda a víra hgwma tma jsou pojmy souvztažné, věřit-spoléhat lze pouze na to jisté-pravdivé. Profesor filozofie na münsterské universitě, Peter Wust, napsal knihu Nejistota a odhodlání. V moři nejistot, včetně těch náboženských, není pro člověka jiné cesty než přijmout nezajištěnost jako základ. Právě proto, že Izraelci spolu s Abramem přijali nejistotu života, našli Boha živého a pravého. V nejhlubších základech bytí už není neklidu, napsal profesor Wust. Víra nás nenechává usnout v sebeuspokojivém zákoutí. Víra je prostor věčně se opakujícího vyjití (exodu). Máme-li skutečně nalézt sami sebe, totiž to podstatné v nás, dotknout se svého opravdového já a oddělit od sebe to, co je k nám přidáno, to, co zveličuje náš obraz v očích světa i v nás samých, oddělit to od toho, co jsme my sami. Máme-li sami sebe takto najít, musíme se odhodlat a vykročit. Jako Abram z Uru, jako Mojžíš se svým lidem z Egypta, jako Izrael z Babylóna. V tomto kroku se rodí víra, spolehnutí na Boha. Totéž žádá i onen Neznámý, který nás potkává u Galilejského jezera mezi rybáři a říká nám, abychom opustili své sítě a šli za ním. LUKÁš KLÍMA ADVENT 08/

10 SLUŽBA ŽEN Jen kapka Jeden článek, který vyšel před delší dobou v rubrice Služba žen, měl název S kbelíkem na povodeň. Psalo se v něm o tom, jak malá a bezvýznamná nám může připadat naše snaha někomu pomoci, něco změnit Nyní už mnoho lidí v naší zemi ví konkrétně, jak obrovská může být povodeň a jak nepatrné jsou prostředky, kterými se vyrovnáváme s jejími důsledky. A těch důsledků je mnoho. Povodeň způsobilo vlastně množství kapek, malých, obyčejných kapek. Také my můžeme jen něco málo: malý kbelík, malou kapku. Prostě poskytnout jednoduchou pomoc, třeba malou jako kapka. Proměny Betanie My ženy nemůžeme většinou nabídnout výraznou fyzickou pomoc. Přesto nám zůstává náš malý kbelík, naše malé kapky. Žena má totiž potřebu a schopnost vytvářet domov. To znamená sehnat do obydlí to podstatné pro provoz domácnosti a zútulnit ten prostor. Možná to vše bylo poškozeno, možná se postižení přestěhovali jinam. Možná má sice postižený prostředky alespoň na dílčí vybavení bytu, ale zvláště pokud je starší a sám, pookřeje, když to bude dělat někdo s ním. A to může i slabá žena. Víme, že člověk potřebuje svou Betanii, kde má to podstatné materiální zázemí a také něco pro nasycení duše. V Betanii je třeba Martu i Marii. Pomozme někomu znovu vytvářet jeho narušenou nebo zničenou Betanii. (Tu nemusí narušit jen velká voda.) Jak se dovíme o takovém člověku, starším manželském páru nebo rodině? Možná někdo z našeho sboru, kdo sám byl postižen povodní, ví o takových lidech a zná se s nimi. Může nás s nimi seznámit, aby k nám měli důvěru. Je pravda, že mnoho obyvatel postižených povodní má své blízké, kteří je podporují materiálně i psychicky. Většina z nich také cítí jakousi celospolečenskou účast. Alespoň nyní, dokud si i všichni nenamočení velmi živě pamatují, co se dělo. Jsou ale také lidé, kteří zůstanou po prvním údobí (asi tak tří měsíců) sami a nebudou se mít s kým sdílet. Možná se vrátí do původního obydlí, možná ne. Někteří se vzchopí, řeknou, že za války prožili horší věci, a začnou znovu. Ale na některé jiné, zvláště na osoby vyššího věku a osamocené, dolehne únava, možná ztratí motivaci k jakékoli činnosti a k životu vůbec. Může se to začít projevovat až po těch třech měsících po katastrofě a později. Jim už nebude třeba odklízet rum, odvážet zničené zařízení. Snad budou už mít i nejnutnější nábytek, ale možná zůstane nejistota a pusto v duši. Možná budou prostě jen fyzicky slabí a budou potřebovat drobnou pomoc. Jen kapka Co můžeme pro ně udělat? Přečtěte si 58. kapitolu Izajáše. Inteligence srdce nám řekne, co ten druhý potřebuje. Asi hlavně to, aby s nimi někdo šel kousek cesty. A to může i slabá žena. Nebo pár žen ze sboru, které se v pomoci střídají. Každá malá kapka má svou cenu. Tajná investice S čím se můžeme při takové pomoci setkat? Poznáme, že i zahořklý, protivný nebo starší člověk touží po svém místě, po Betanii. Někdy je těžké mu rozumět, často nedává zpětnou vazbu. Máme dojem, že investujeme zbytečně. Možná právě takového člověka někde najdeme po velké vodě nebo po jiném životním zpustošení. Přečtěme si o tom slova lékaře-misionáře Alberta Schweitzera a báseň jedné staré ženy. Vytvoř si jakési vedlejší povolání, nenápadné poslání, pokud možno tajné. Otevři oči a pozorně hledej, kde nějaký člověk potřebuje chviličku tvého času, trošku účasti, jen maličko péče. Snad je to člověk osamělý, zahořklý, nemocný, nešťastný. Třeba je to stařec, možná jen dítě. 10 ADVENT 08/ 2002

11 SLUŽBA ŽEN Kdo může vypočítat všechny příležitosti k službě pro tento drahocenný kapitál, jakým je člověk! Setkáš se s nimi na každém kroku, všude. Dívej se, kde je příležitost. Nedej se odradit, když budeš hledat toho svého člověka. Buď připraven i na zklamání. Jen si nedej vzít toto vedlejší, tajné povolání (Dr. Albert Schweitzer) Stará a protivná Na semináři Mezinárodní studijní skupiny pro výzkum specifických potřeb dětí přednášel John Seidler ze známé farmaceutické firmy Pfizer. Na závěr svého výkladu o Alzheimerově chorobě přečetl báseň. Zaujala všechny posluchače. Tu báseň našli na geriatrickém oddělení jedné nemocnice v okrese Dundee ve Skotsku, když pisatelka již zemřela. Dokud si zdravotní sestry v nemocnici báseň nepřečetly, netušily, že by tato stará, nemohoucí žena mohla po sobě něco hodnotného zanechat. PAVLA ŠUSTKOVÁ Toto vám píše stará, protivná ženská Sestřičky, sestry, připadám vám známě? A co si myslíte, když díváte se na mě? Protivná ženská stará, všechno ji leká, divně se chová a zírá do daleka. Snažte se pohnout s ní a křičte v jednom kuse, sedí tu, mlčí jen a žmoulá něco v puse. Zdá se, že nevnímá, jaká že je s ní dřina, a nosit ponožky a boty, to věčně zapomíná. Žije či nežije, snad neví, co se děje, koupat a krmit, uplývá den a bez naděje. To myslíte si, sestry, když na mě hledíte? Otevřte oči! To přece nejsem já, koho tu vidíte! Teď řeknu vám, kdo jsem, když sedím bez hnutí a spím a jím a žiju, kdo jak mě donutí. Zas malá holka jsem, tak asi deset je mi, ráda jsem s maminkou, tátou, se sourozenci všemi. Dívka jsem, šestnáct mám a křídla na nohou a sním, že princ můj čeká tam někde za horou. Nevěsta šťastná. Ten, o kterém jsem snila, můj přijal slib, já nikdy nezradila. Už děti mám a domov, kde se nebrečí, o jejich radost dbám, o jejich bezpečí. Už třicítka je tu a čas tak děsně pádí, synové rostou, jen kéž se mají rádi! Čtyřicet synáčkové velcí už z domu odcházejí, však se mnou je můj muž, ve dvou je veseleji. Padesát přešlo, zas děti batolí se kolem, ach, vnoučkové mí milí za babiččiným stolem. Pak přišla temnota, vzala mi manžela. Co bude dál? Hrůza mnou zachvěla. Mé děti pečují teď o tu svoji chásku, já myslím dozadu, co znala jsem, ach lásku! Stará jsem ženská a příroda moc zlá je a s námi starými teď na blázna si hraje. Tělo se drobí, síla je pryč i krása oněměla a kámen mám, kde dřív jsem srdce měla. V té staré zdechlině však mladá jsem jak kdysi a srdce ubité přec občas poskočí si. Vzpomínám na radost, na bolest vzpomínám a miluju a žiju, jak milovat jen znám. Na pár těch přešlých let já pamatuji vděčně a přijímám: nejsme tu nekonečně. Sestřičky milé, já nejsem tam, kam pohled váš se nese, ta stará protiva. Otevřte oči! Jen pojďte blíž! Do mého nitra dívejte se! BÁSEň PřELOžIL PROF. ZDENěK MATěJčEK ADVENT 08/

12 Z DOMOVA Zdravie v Krpáčove Jubilejný 10. ročník slovenského letného tábora zdravia sa tento rok konal v Nízkych Tatrách v Krpáčove. Pri príchode účastníkov privítala slnkom prežiarená nádherná stredoslovenská príroda i usmiate tváre organizátorov. Všetci sme sa hneď cítili ako doma. A hoci nás bolo takmer 200, celý týždeň sme zvládli bez problémov. Ľudia boli voči sebe priateľskí, ústretoví. Ťažšie to s nami mali asi iba kuchári, ktorí museli denne plniť naše neúnavne pracujúce žalúdky. Ale celému tímu pod vedením manželov Telekyovcov sa to krásne darilo jedla bolo dosť, bolo výborné a chutné. No a záverečná zmrzlina zo zmrazených banánov a čučoriedok nadchla, ako zvyčajne, úplne každého účastníka. Pohybu sme mali dosť. Hneď ráno od 7.00 hod. sa o to pri rozcvičke pričinila naša cvičiteľka Jutka Jurdová. Čerstvým okom prebehla po cvičencoch a už sme aj so spevom mašírovali po hradskej, lemovanej zeleným lesným porastom. Po 20 minútach dôkladnej rozcvičky si každý nádherne cítil telo. A čo duchovno? O to sa každé ráno o 7.45 hod. postaral B. Kern, ktorý to podstatné pre dušu z vybraných príbehov zhrnul v Myšlienkach do dňa. O 9.00 hod. sa už začínali prednášky K. Kernovej na tému: Šťastný život. Nielen teoreticky, ale i príkladmi zo života nám pomohla lepšie sa orientovať v medziľudských vzťahoch, najmä manželských a rodičovských. Každý si mohol nájsť pre seba niečo podnetné, niečo, čím by chcel svoj život vylepšiť. Na tohtoročnom tábore zdravia boli ako hostia a prednášatelia pán Marshall Hollingsead M.D. spolu s manželkou Gladys. Prišli k nám z Pacifického výchovného centra pre prevenciu, z Bakersfieldu v Kalifornii. Pani Gladys, pôvodom z Kuby, nám pred každou manželovou prednáškou zaspievala pieseň: kubánsku, mexickú alebo španielsku. (Najprv nám priblížila text alebo príbeh piesne i jej názov. Jedna z nich mexická, sa volala: La kukarača. (zo španielčiny B. Kern ml.).) Prednášky pána Marshalla tvorili podstatnú časť každého dopoludnia a boli zamerané na dôležitosť prevencie v životnom štýle človeka. Všímal si potrebu bielkovín, tukov i cukrov v ľudskom organizme a upozorňoval na to, čo spôsobuje v tele ich nadbytok. Preklad nám denne sprostredkovala MUDr. J. Nosková. V jeden deň mali obaja manželia prednášku naraz: Pán Marshall zvlášť pre pánov O prevencii v liečbe prostaty a pani Gladys zvlášť pre dámy O prevencii v liečbe rakoviny prsníkov. Dámy počuli prehľadnú, ucelenú a povzbudivú prednášku, v ktorej nechýbala na záver ani tá potrebná praktická časť, kde si mohli na modeloch vyskúšať rozdiel medzi zhubnou a nezhubnou hrčkou, či lepšie sa zorientovať v samovyšetrovaní prsníkov. Tí, ktorí chceli mať aj popoludní organizovaný čas, sa mohli zúčastniť na programe zameranom na chudnutie. Učili sa masírovať alebo absolvovali cvičenie pre zdravie. Ostatní mali možnosť podľa vlastného výberu venovať sa kúpaniu a vodným športom v neďalekom jazere, prechádzkam či turistike do krásneho okolia. Po večeri sa ešte podávali ako prídavok duchovnej potravy Dôverné hovory, kde Božie slovo približoval B. Kern. Uprostred týždňa nás svojím vystúpením potešila a povzbudila skupina Koráb. Týždeň ubehol veľmi rýchlo. Azda každý účastník sa tu cítil dobre tak vyznel aj rozlúčkový večer na záver pobytu. Tento rok k nám bolo aj počasie milosrdnejšie ako vlani. Ktosi povedal: Kto neplánuje svoj čas, plánuje si sklamanie. Ak chcete prežiť pekný týždeň aj vy, naplánujte si tábor zdravia na budúci rok. Už teraz sa môžete tešiť! T. KARENOVÁ 12 ADVENT 08/ 2002

13 Z DOMOVA Flag Camp Pred desiatimi rokmi sa prvý raz na Slovensku uskutočnil Flag Camp. Viete, čo to je? Mnohí mladí ľudia by vám s nadšením odpovedali: Áno! Ale poďme od začiatku. Píše sa rok Ešte stále prežívame nadšenie z možnosti slobodne pracovať a z veľkého záujmu ľudí. Stále skúšame nové programy, aby sme zasiahli čo najviac oblastí. Modlil som sa: Pane, aké možnosti môžeme ešte využiť? A Boh mi dal sen pozvať evanjelistu. Tak sa začala plodná spolupráca s Potomackým združením. Do Košíc prichádza nadšený evanjelista Tony Mavrakos. Členovia zboru sa bez váhania zapájajú do práce. Charizmatický kazateľ hovorí svoje osobné skúsenosti s Bohom, k spolupráci pozývame kazateľov aj laikov a moc Božieho Ducha napĺňa veľkú sálu Bieleho domu. Dejú sa zázraky obrátenia, zakladá sa nový 100-členný zbor. Nestačíme ani sledovať tú obrovskú Božiu moc, ktorá pôsobí na ľudí. Boh je vyvýšený a oslávený! Prichádzajú ďalší evanjelisti do Bratislavy, Žiliny, Martina, Nitry, Prešova. Pán pridáva cirkvi zachránených každý deň. Sú založené ďalšie zbory. Vlečná sieť Božieho kráľovstva zachytáva všeličo ale tak sa buduje Božie kráľovstvo, o ktorom hovoril Pán Ježiš v podobenstve. Združenie z USA posiela jednu pomoc za druhou. Prichádzajú oddaní ľudia, ochotní pomôcť vo vzťahoch kazateľských rodín, v organizovaní detí a mládeže A jedným z nich je Buz Menhart so svojím tímom. V Košiciach organizuje prvý Flag Camp Fanny learning about God zábavné učenie o Bohu, učenie hrou. Je to týždenný program počas letných prázdnin, určený pre mestské školopovinné deti, ktoré nemajú kam ísť. Na tento účel sme prenajali základnú školu. Program beží od rána do popoludnia. Deti sú rozdelené do skupín s niekoľkými vedúcimi. Niečo ako vyučovanie deti chodia na rôzne hodiny šport, zaujímavé ručné práce, hudba, angličtina, biblické príbehy, hry Za deň prejde každé dieťa všetky tieto hodiny. A čo deti priťahuje najviac, to sú pochody ulicami mesta sprevádzané presnými povelmi a spevom. Začalo sa to v Košiciach, ale neskončilo. Našli sa mladí ľudia, ktorých Božia láska oslovila a nechali sa použiť pre túto prácu. Centrum Flag Campu sa presunulo do Bratislavy, kde sa ho ujal br. Michal Jurečko s manželkou. Oni pomohli zorganizovať tieto prázdninové školy aj v iných mestách. Prví priekopníci deti z bratislavských škôl, ktoré sa kedysi zúčastňovali na Flag Campe sú už dnes vedúcimi. Nie sú adventisti, ale túto prácu robia s nadšením. Tohto roku bol Flag Camp opäť jedinečný a zvláštny. Neprebiehal v základnej škole, ale na Pacove, v našom rekreačnom stredisku. Trval tri týždne a zúčastnilo sa na ňom 36 detí z Detského domova vo Veľkom Mederi. Bola to odvaha a veľká obetavosť Michala a jeho vedúcich a ich láska k deťom, ktorá ich viedla k tomu, že neváhali obetovať tri týždne svojej dovolenky, aby urobili deťom, ktoré nemajú domov, nádherné prázdniny. To však nie je jednorázová záležitosť. Spolupráca s detským domovom trvá už dva roky. Začala myšlienkou bratislavskej mládeže urobiť pre Detský domov vo Veľkom Mederi benefičné vystúpenie muzikálu Evanjelium Jána. Potom nasledovali návštevy mládeže v detskom domove. Minulé leto Michal a jeho tím prebral na týždeň vládu nad celým detským domovom, cez školský rok sa s deťmi pravidelne stretávali, ich priateľstvo a vplyv sa prehlbovali. Nie je jednoduché pripraviť trojtýždňový tábor pre detí z detského domova. Ale Pán Boh dal ochotu do sŕdc ľudí variť pre 50 hladošov, zabezpečiť program na celé dni, po celodenných aktivitách si nájsť čas na osobné rozhovory ADVENT 08/

14 Z DOMOVA s deťmi, byť im priateľom, otcom i mamou, starať sa o ich zdravie. veď viete, ako to vyzerá v takej obrovskej domácnosti. Niekoľko dní som mal možnosť si to vyskúšať rozprával som im biblické príbehy, hral s nimi futbal proste bol som s nimi. Pán sused, čo ste to urobili s tými deťmi? spýtala sa ma suseda, keď sa deti vrátili. Má v detskom domove troch synovcov. Veď ten Andrej to je niekto úplne iný! Každý večer si číta Bibliu neskoro do noci a odmieta jesť bravčové mäso! Som úplný duchovný analfabet, povedala mi mladá dobrovoľná zdravotníčka, keď som na Po nás povodeň konci pobytu vyzýval detí k Pánu Ježišovi, nemohli by ste mi pomôcť poznať Boha? Atmosféra Flag Campu sa dá veľmi ťažko opísať. Ak však chcete zažiť niečo podobné, modlite sa o to a nezabudnite sa skontaktovať s Michalom. Určite vám rád poradí a pomôže naštartovať. Flag Camp najprirozdenejší spôsob práce mladí mladým. Dnes už tá mnohoročná verná a vytrvalá práca prináša prvé plody. Neúnavne rozsievajme možno mnoho zrna padne aj na skaly, vedľa cesty alebo do tŕnia. Ale niektoré padnú do úrodnej pôdy. Duch Svätý ich bude zalievať a Boh im dá vzrast. JÁN MURÁň Ve sdělovacích prostředcích minulý týden kulminovala vlna zpráv o povodních. Nyní, stejně tak jako voda v rozvodněných řekách, zájem o postižené oblasti zvolna opadá. Situace, jak se zdá, se pomalu stabilizuje a život se vrací do svých vyjetých kolejí. I v našem nakladatelství se již pokoušíme rozhýbat vodou znehybnělé výrobní soukolí, ovšem nemůžeme říct, že by vše bylo jako dřív. Voda nejenže pohřbila pod vrstvou bláta sklad knih, ale zanechala i něco hluboko v nás. Je pátek a my z okna nakladatelství rozrušeně sledujeme čím dál dravější tok Vltavy. V mohutné vodní mase se tu a tam závratnou rychlostí proženou kusy dřev, které v tom běsnícím živlu připomínají spíš sirky než masivní trámy. Ještěže to vodohospodáři mají pod kontrolou, říkáme si. Díky mocné Vltavské kaskádě se my, Pražáci nemusíme bát vlka nic. To v Českých Budějovicích jsou na tom hůř. V pondělí je pohled z okna našeho nakladatelství ještě kurióznější. Voda sahá až k silnici a všechny ostrůvky, které obvykle narušují svojí zelení suverénní tok řeky, zmizely pod hladinou. Jak ale říkají nestoři našeho vydavatelského týmu: Nic nového pod sluncem. To už tady bylo! A tak dál sedíme u počítačů a usilovně pracujeme, aby naši čtenáři měli potravu pro své vyhladovělé duše. Druhý den, tedy , už nám tolik do smíchu není. Nenasytný živel spolkl asfaltový pás silnice a evidentně si brousí zuby na budovu našeho nakladatelství. Voda stoupá dál. Přehrady praskají ve švech a my nestačíme nosit knihy do prvního patra ve snaze alespoň něco zachránit. To už je tu ale policie s nařízením, že celá oblast musí být okamžitě evakuována. Zdviž odváží poslední paletu knih, bereme, co je nám nejdražší, a zahradou za domem, vchodem to jde již jen šipkou a kraulem, opouštíme budovu nakladatelství Staňkovi i svůj domov. Už nemůžeme udělat nic, vše je v Božích rukou. Následující dny nám nezbývá než z vyvýšených míst sledovat, jak Advent čím dál víc pohlcuje voda. Jsme vyděšeni tím, že hladina rozvodněné řeky sahá až k horním rámům oken. Vždyť právě tam jsme museli nechat knihy, které se už nepodařilo vynosit o patro výš. Všechny jsou pod vodou, šeptáme do šumu valící se vody. O tom, co všechno to bude znamenat, raději nepřemýšlíme. Vždyť podle slov hasičů se 14 ADVENT 08/ 2002

15 Z DOMOVA do budovy dostaneme nejdříve za šest dní, a tak zbude času na přemýšlení ještě dost. V sobotu voda opadá. Stanislav Staněk, technický redaktor a správce objektu, je vpuštěn nejprve k budově nakladatelství a poté, co hasiči silným proudem vody očistili okolí od nejhoršího bláta, i do budovy. Pohled je to opravdu nevídaný. Sklad knih vypadá tak, jako by v něm vybuchla bomba, všechno je přeházené, dveře povyrážené, regály popadané, knihy nasáklé vodou. Ještě štěstí, že podle posudku statika je budova v naprostém pořádku. Tenhle dům, pane Staňku, tu bude stát ještě v době, kdy já už budu pod kytkama, řekl k naší velké úlevě. V neděli je už práce v plném proudu. Máme na sobě holiny a rukavice a s odporem odklízíme čím dál víc páchnoucí vrstvu bláta. Toho se hned tak nezbavíme, zůstane tu ještě několik dní. Potom přicházejí na řadu knihy, které s těžkým srdcem rovnáme na palety a vozíme do kontejneru. Všechny jsou zničené, všechny jsou kontaminované, ani jednu z nich nejde zachránit. Večer jsme utahaní prací i otráveni neskutečným zápachem. Vidina toho, že přestože jsme pracovali celý den, katastrofický stav se o moc nezlepšil, nám na optimismu nepřidává. V pondělí se to již kolem hemží mnoha lidmi, kteří přijeli, i když nemuseli, z různých koutů republiky. Pracuje se ve zrychleném tempu. Čím dřív se toho marastu zbavíme, tím líp, říkáme si. Jedni nakládají knihy, druzí zápasí s blátem a dokonce jsou tu už i tací, kteří otloukají omítky. Jindy melancholicky ztichlé nakladatelství se rázem proměnilo v hučící úl či velké mraveniště. Práce odsýpá, nákladní auta nestačí odvážet připravené náklady a vše začíná vypadat optimističtěji. Hlavně u oběda, který nám po celý týden připravuje Eva Bělíčková a Karel Špinar, nejstarší, ale zato velmi vitální brigádník, je nálada skvělá. Voda nejenže pohřbila pod vrstvou bláta sklad knih, ale zanechala i něco hluboko v nás. V úterý a ve středu vše pokračuje v nezměněném rytmu. Jde to jako na drátkách. Sbíječky sbíjí, auta vozí, lidé se jen míhají. Někteří z nás si k práci pobrukují a čas od času bahnem nasáklým ovzduším proletí i nějaký ten vtípek. Ve středu jsou již všechny místnosti vyklizeny a dokonce i sklep, který byl na tom nejhůře, se opět začíná podobat sám sobě. Z nejhoršího jsme venku. Teď ještě oklepat omítku, vše ostříkat vodou, nainstalovat vysoušeče a najít stavební firmu, která vše uvede do pořádku, a můžeme se začít zase věnovat obvyklé práci. Ve čtvrtek odjíždí parta patnácti brigádníků z Luže, pod vedením Rudy Řádka, což signalizuje, že jsme za vodou, obrazně i doslovně. Kluci a holky, díky! Bez vás bychom to určitě nezvládli! voláme za odjíždějícími auty a sami se trousíme domů. Ten zbytek práce už nějak zvládneme. V pátek zápasíme se zbytky omítky a špínou. Díky neúnavné práci Milana Činčaly a Romana Klody, kteří během týdne zlikvidovali největší část omítek, nám už mnoho práce nezbývá. I tak jsme řádně utahaní. Výsledek ale stojí za to: kde bylo bláto, je nyní podlaha anebo cihly. Povodeň je, jak se zdá, za námi. Snad opravdu je za námi. Kdo ale ví, kdy přijde další. Kdo ví, co všechno se ještě musí stát, než do dějin světa zasáhne Bůh. Kdo ví, proč se tyto věci dějí a co nám chtějí říct. Při pohledu na nespoutaný živel, proti kterému je každá lidská snaha marná, nás napadá, co vlastně můžeme jako křesťané pro lidi kolem nás udělat. Vždyť boj se zlem v nás i kolem nás je marnější a bezvýslednější něž boj s rozvodněnou řekou. Naše síly na to rozhodně nestačí. A snad právě tohle je ono tiché poselství, které po povodni zůstalo. Jako by nám Bůh řekl: Snažte se, jak chcete, beze mě bude vaše práce bezvýznamná. Spolu s blátem ji nakonec vyvezete na skládku. RADEK DANIEL ADVENT 08/

16 ADVENT-ORION INFORMUJE Aktuálně z nakladatelství Zcela jistě víte, že letošní povodně, které také postihly Prahu, se nevyhnuly ani nakladatelství Advent-Orion. Začátkem druhého srpnového týdne, kdy jste možná u televizních obrazovek sledovali mimořádná zpravodajství o stoupajících hladinách řek, byla v nakladatelství činěna opatření pro příchod stoleté vody. Budova nakladatelství je sice postavena tak, aby stoletá voda nezaplavila první podlaží, přesto se poté, co byly vyklizeny sklepy, začalo se stěhováním knih do vyšších podlaží. Časová tíseň a také i omezení plochou a nosností stropů určovaly další postup prací záchranu knih pro potřeby knižní evangelizace. V úterý 13. srpna kolem 10. hodiny na pokyn hasičů a policie musely být práce přerušeny a zadním vchodem přes terasu všichni museli opustit budovu. Oblast byla uzavřena policií a nezbylo než čekat. Chvíle beznaděje se vlekly. Voda stoupala a zalila proti očekávání celé přízemí až do výše 2,5 m. Na několik dlouhých dní vodní živel zcela získal vládu nad tím, co lidé předpokládali, že mají pod kontrolou. V sobotu večer, když již voda opadla, bylo možné po vyjádření odborníka na statiku objektů vstoupit dovnitř. Tu se naskytla hrůzostrašná podívaná: Ve dříve pečlivě uklizených prostorách přízemí byly pod nánosem bahna vodou srovnány do téměř souvislé vrstvy tisíce publikací. Hned v neděli ráno po vyřízení formalit souvisejících se vstupem do zatopených oblastí nastupuje parta odhodlaných obětavců, kteří se pouštějí do práce. Z toho, co bylo pod vodou, nelze zachránit nic. Voda kromě své ničivé síly přináší také nebezpečí infekcí. Proto jsou co nejrychleji plněny kontejnery a zničené hodnoty končí na skládce. O tom může vyprávět jen ten, kdo něco podobného zažil. Skupina se rozrůstá o další, a tak v průběhu jediného týdne jsou všechny postižené prostory, včetně venkovních prostranství, zbaveny nánosů bahna a vyčištěny od všeho poničeného. Dokonce se okamžitě začíná s odstraňováním vodou zatopených omítek. Po uplynutí jediného týdne může hygienik povolit bydlení v prvním poschodí. Do přízemí jsou zapůjčeny vysoušeče a nastupuje firma provádějící rekonstrukci elektrických rozvodů. Poté, co budou prostory dostatečně vysušené, budou dokončeny stavební práce. Věříme, že po Novém roce již budeme moci opět používat prostory přízemí. V současné době jsme značně omezeni skladovými prostorami a také i tím, že zboží musíme při dodávce z tiskárny ručně dopravovat do prvního patra a zpět dolů do přízemí při odvozu na poštu. Jsou některé knihy, které můžeme bez problémů dotisknout. Většinu publikací však již dotisknout nebude možné. Proto také objednávkový list je tak chudý, že se nám vejde na jednu stránku. Škody, které lze vyčíslit (a blíží se k závratné částce 4,5 milionů), lze pokrýt plněním pojišťovny. Jsou však důsledky, na které pojistku nelze sjednat. Žádná pojišťovna nemůže nahradit škody vzniklé v srdci lidí, kteří je odevzdali práci na Božím díle a pak výsledky své práce odváželi na skládku. Milé sestry a bratři, jsme Vám vděčni za Vaši podporu a děkujeme Vám, že s ní můžeme počítat i do budoucna. Jménem kolektivu zaměstnanců nakladatelství Advent-Orion Praha JAN KUBÍK Upozornění Telefonní linky nakladatelství Advent-Orion budou pravděpodobně zprovozněny v první polovině listopadu Telefonní spojení: Ing. Jan Kubík ředitel Petr Kafka objednávky Advent-Orion 16 ADVENT 08/ 2002

17 Vzpomínka na prázdniny Prázdniny jsou sice už dávno za námi, ale my máme určitě pořád spoustu krásných vzpomínek na všechna ta dobrodružství, která jsme prožili. Každý z nás má o prázdninách a jejich náplni jinou představu. Každý z nás pak má také jiné vzpomínky. Snad některá maminka trochu hubovala, že děti přijely z tábora domů ne právě ve vymydleném stavu, že z kapsy vyskočila žába a že z bot se vysypala dvě kila jehličí. Ale těch zážitků, co máme! Za každým nalezeným kamínkem nebo sojčím brčkem se schovává hromada nezapomenutelných chvil strávených společně s našimi kamarády, přírodou a nebeským Otcem. Zkusme se teď každý, jen na chvilku, zamyslet nad uplynulým létem. Přestože možná nebylo přesně takové, jak jsme si naplánovali někdo měl možná moc mokro, někomu se snad nelíbila organizace tábora, kam poslal své děti věřím že i tak máme za co být Bohu vděční. Už to, že jsme se z prázdnin vrátili domů v pořádku! No, a to ostatní? Zkuste s tím něco příště udělat, třeba se vám to bude zdát lepší. H. 17

18 Puťák Cesta kolem světa Tábor Jižního kříže nebyl, již tradičně, pro žádné bábovky! Rozhodli jsme se procestovat kraj zvaný Česká Kanada s využitím integrovaného dopravního systému: kolmo-koňmo-loďmo. Věřte, že bylo občas potřeba pořádně šlápnout do pedálů nebo se opřít do vesel. Naštěstí je to kraj rybníků, a tak bylo vždy kde osvěžit unavené končetiny. Ověřili jsme si, že výhled z koňského hřbetu je opravdu půvabný. Ovšem, i přes postupující únavu se některým ještě stačila zapálit lýtka. Někdy se to neobešlo bez pár slziček co budu povídat, však to sami dobře znáte. Chci vyjádřit obdiv všem, kteří podali, i přes svůj nízký věk, výkony hodné jména Pathfinder, a poděkovat těm, kteří se podíleli na logistické podpoře našeho putování. K4 NOSÍTE RÁDI KROJ? SLIBÁK Myslím na odznak, který nosím připnutý nad levou náprsní kapsou. Když zní tóny hymny a vlajka stoupá na stožár, dotýkají se ho prsty pravé ruky. Proč? Další lesklá paráda pro pár zastydlých puberťáků? Pro mě znamená mnohem, mnohem víc! Je trvalou připomínkou mého rozhodnutí. Rozhodnutí, že nechci žít sám pro sebe. Chci jít světem v Boží blízkosti a službu potřebným přijímám za svůj životní styl. Jeho získání, často v potu tváře, je završením jedné a začátkem nové etapy na pozemské pouti. A jelikož je to symbol viditelný, o to více se cítím zodpovědný za naplnění toho, co jsem před Bohem a svými kamarády slíbil. A není to vždy snadné! O to více si vážím všech, kteří si své přesvědčení nenechávají pro sebe, ale mají odvahu jej zveřejnit! K4 18

19 19

20 PROČ TO DĚLÁME? Je mi 28 let a jsem maminkou tří dětí. Stala jsem se vedoucí na pathfinderovském táboře. Proč jsem se jí stala? Proč jsem se rozhodla věnovat svůj čas cizím dětem, když sama mám doma tři? Je to prosté. Rozhodla jsem se po jedné odpolední Slavnostním modlitbě, ohněm když jsem jsme všechno prosila začali Boha, aby mi ukázal můj dar a jak ho mám využít. Mám ráda děti a jsem jimi obklopena nejen doma, ale také na sídlišti. Říkají mi teta sídliště. Povídám si s nimi, zajímají mě jejich problémy a různé starosti. Za čas jim věnovaný mi to děti oplácejí radostí a s chutí se znovu pouštějí do dalších činností. Proto jsem se rozhodla nadále v této činnosti pokračovat. Chtěla bych svým darem přispět této ušlechtilé a velmi užitečné organizaci. Jsem za ni Bohu velmi vděčná. Patřím mezi nadšence, kteří o dovolené jedou pomáhat na dětský tábor. Pracovat s dětmi mě baví a považuji to za Boží úkol pro mne. Přesto mě mrzí, že My někteří jdem hledat lidé cíl to neocení. Přál bych si, aby se děti naučily samostatnosti, vzdálily se stezky konzumní své, víry, společnosti a přiblížily se přírodě a Bohu. Na táboře mají možnost zažít naděje skutečná Tóny dob- hymny lásky, rodružství, najít dobré kamarády a mohou prožít zkušenosti s Bohem. A pokud zněly bych při získal touto činností jediné dítě pro Boží království, měla moje a naše vztyčení práce a smysl. stahování MIKY Z ČESKÉ vlajky LÍPY Jó, děti! Pracovat s nimi, vlastně žít s nimi alespoň chvilku to je radost. A že to děláme zadarmo, to není pravda, odměna je krásná. Je to úsměv a radost těch našich malých kamarádů! MILI MATTY tedy rádcem (pomocníkem vedoucího) jsem hlavně proto, že dnes se děti bezcílně potulují po ulicích, rodiče již prakticky nahradila televize a děti potřebují to, co v těchto náhražkách nenacházejí. Myslím si, že právě to jim organizace Pathfinder umožňuje. Rozvoj jak fyzický a duševní, tak i duchovní, což je dnes nejvíce opomíjeno. Z těchto důvodů, ale nejen z těchto, se snažím aktivně zapojit a nějaký čas, peníze nebo nervy obětovat. RADEK DO 20

21 Tábor To táborákem vonící a dětským smíchem znějící slovo je tak kraťoučké, a přece se jeho význam nedá vystihnout jen shlukem několika písmenek. I pro ty z vás, kteří už mnoho let na tábory nejezdíte, je to jistě pojem naplněný mnoha nezapomenutelnými zážitky. A protože já na tábory jezdím, a moc ráda, měla jsem možnost zeptat se několika správných táborníků Jaký je tvůj největší zážitek z letošního tábora? Těch bylo moc, ale dobré bylo, když jsme se v jedné chaloupce v horách setkali s Pathfinderem. My tu holku vůbec neznáme, ale když jsme její babičce předávali lesní dárek, to jsme měli za úkol ve hře, dali jsme se do řeči a zjistili, že jsme vlastně všichni bráchové Pavel, 13 let Pralesní studánka. Pak když nás indián prosil, abychom ji vyčistili od divných «xindlos metalos». To bylo napínavé, bylo to v noci a ta studánka zeleně svítila, kouřila a bublala Eliška, 8 let Když jsme měli na závěrečném puťáku dělat dobré skutky jako misionáři. Zašli jsme k jednomu pánovi a zeptali se ho, jestli chce s něčím pomoci. Pak jsme u něj na stavbě nosili cihly a trochu uklízeli. A jak se s ním naše vedoucí dala do řeči, zjistili jsme, že je věřící. A tak jsme se po práci společně pomodlili to bylo supr, že jsme v horách, v takové pustině, našli také křesťana. Tarzani 21

22 22

23 aneb co je na táborech ke slyšení Recept na tuhle polívku je určitě z Mexika, je tam fakt hodně fazolí! No to teda určitě není, žádná sombréra tam neplavou! Co vám můžu pomoct v kuchyni? Chcete třeba pomoct dojídat jablka? Ňákej drzej hmyz si klidně neomyl pusu, kousnul mě, a já tam teď mám červenej flek! To nejsem já, to je ta druhá, co vypadá jako já, a není já! Pískali hygienu, tak já si jdu vyzubkat čistky! Proč nemáš pláštěnku, vždyť lije! Ona se mi suší! Jééé, to je jiskřiček! A nepopálí se z toho Bůh, když lítají tak vysoko? To už jsi tu? To jste měli tak krátkou ROZCVRČKU, či co? Prší venku? Jo, veverky plivou víc, než je zdrávo. 23

24 My se nebojíme Jistě si ještě živě pamatujete to, co způsobila voda letos v létě. Mnohý z vás to pocítil na vlastní kůži. I já jsem zažila něco, co si budu dlouho pamatovat. V době, kdy byla mnohá města i vesnice pod vodou, dělala jsem vedoucí na dětském táboře. I když je naše krásná louka v horách a mnohý z nás by nečekal nijak velkou vodu právě tam, v kopcích, začaly se potoky kolem povážlivě rozlévat. Z naší loučky se stalo jezírko a stále pršelo a pršelo. A my jsme mohli jen čekat. Co dál? Bude voda ještě stoupat? Přece nám ten tábor nemůže teď skončit! Nemáme sice už nitku na sobě ani v batohu suchou, ale vždyť jsme teprve předevčírem začali. Osmdesát lidiček se nás tísnilo u kamínek v hangáru a snad každý z nás se v duchu modlil: Pane, prosím, ochraňuj všechny tyto děti, vždyť jejich rodiče nám je s důvěrou svěřili To odpoledne jsem si vzpomněla na jeden dávný zážitek z tábora. Děti byly se svými družinami a vedoucím na dvoudenním puťáku. Doprovázela jsem jednu skupinu najednou se zvedl prudký vítr a ozvalo se hřmění. Docela ve mně hrklo. Nikde kolem nebylo jediné místečko, kam bychom se schovali. Asi jsem se tvářila přinejmenším zvláštně, když ke mě děti přišly a řekly: My se nebojíme. Než jsi přišla, dělaly jsme si s naším vedoucím pobo a modlily jsme se za to. Věříme, že se nám ta bouřka vyhne Vyhnula se. A i když letos té vody bylo poněkud více, naše modlitby byly opět vyslyšeny. Druhý den přestalo pršet, pak vysvitlo sluníčko a svítilo celých čtrnáct dní. Naši vděčnost za to vystihla přesně jedna nevěřící paní. Řekla mi: No jo, ale vás ten Bůh musí mít asi fakt rád, vždyť vám na tu vaši akci nepršelo, a všude jinde jo! -M- 24

25 Nesytá 2002 Louka obklopená lesem, ohniště, stožár s vlajkou, polní kuchyň i jídelna, konve s potravinami ponořené v potoce, studená koupel i rendlíky hřející vodu na koupání ve škopíku. Těžké probouzení se na noční hlídku, trochu napětí i strach při cestě od svíčky ke svíčce ztemnělým lesem, tajemná setkání s neznámým mužem, dny strávené v lese, papuly modré od borůvek. Nástupy pod vlajkou, společné modlitby, táborák s písničkami, hry, legrace a kamarádství, obrovské nasazení vedoucích, pevná ruka náčelníka i jeho bezmezná trpělivost s dětmi i kuchařkami. To vše byl náš první tábor Nesytá Patnáct dětí (od 4 do 13 let) spolu s pěti dospělými, v čele s Honzou a Renatkou Brodskými, strávilo snad pro všechny báječný týden v přírodě. Pro každého to byla svým způsobem zkouška. Pro většinu mrňat první odloučení od rodičů, pro kuchařky nová zkušenost s velikou neregulovatelnou plotnou, s věčně vyhasínajícím ohněm, pro všechny návrat k přírodě, co se týče pohodlí. Tvrdá prkna místo měkkých postýlek, polní latríny místo vzorně naleštěných běloučkých záchůdků, v noci zima v navlhlém spacáku. Pán Bůh však byl s námi. Nazítří už jsme nepohodlí nevnímali a těšili se z oblohy nad sebou, ze stromů i luk, ze všeho, co jsme společně podnikali. Bylo nám spolu dobře. Mnohému jsme se naučili. Věříme, že se bude konat i Nesytá M. ZDRAŽILOVÁ 25

26 2002 / 08 příloha časopisu Advent pro mlá- dež i ty ostatní VZPOMÍNKA NA KONGRES MLÁDEŽE SAMOPŠE 2002 Kongres mládeže po vyslovení tohoto spojení se mi vždy vybaví vzpomínky na mnoho písniček, přednášek, ale i osamocených srdcí, která přijela hledat přátelství a někdy i životního partnera. Všechno má svůj čas, a tak nastal i ten správný okamžik na změnu prožívání kongresů mládeže. Měl jsem tu přednost strávit nezapomenutelné okamžiky a dobrodružství na kongresu mládeže z celých Čech v Samopších a jsem vděčný Bohu, že jsem tam mohl být. Už logo této akce S.O.S. Samopše 2002 napovídalo, že náplní bude naučit se zachraňovat lidi, a to jak fyzicky, tak i duchovně. Všichni jsme byli rozděleni do týmů, ve kterých jsme pracovali na různých úkolech, soutěžili, učili se spolupracovat a formou her se vžívali do těžkých životních situací, které někdy mohou nastat. Snad namátkou lze jmenovat noční hry K 280 a Trifidy, návštěvu kláštera, útěk před opravdovým tornádem, chvíle s policií, hasiči, raftování, hry bez hranic, záchrana zraněných po vlakové nehodě, večerní sjezd řeky, hledání ztracených osob a společné zakončení slibem u táboráku. Nejdůležitější však bylo vzájemné poznávání a otevírání se sobě navzájem, což i přes velký počet účastníků tento kongres umožnil. Zdá se, že by tato forma mohla být vizí do budoucna nejen kongresů, ale i ostatních celoročních akcí mládeže, které jsou zatím téměř všechny založeny na pasivním prožívání. Velký dík za to všechno patří Bohu a také všem vedoucím a organizátorům, kteří i přes počáteční obavy a starosti dokázali svým nadšením a obětavou prací nejedné duši přinést radost, změnu a impulz do života. Stálo to za to. Vašek Novák 26 ADVENT 08/ 2002 IMPULZ A 08/

27 NEBOJ SE ZVÍTĚZIT! OAT června proběhl 5. ročník Opavské Adventury, jehož mottem bylo Neboj se zvítězit. Své štěstí a kondici při zdolávání překážek si přijelo vyzkoušet celkem 7 týmů českých a 1 slovenský, z původně přihlášených 13 týmů. Každý tým měl 5 lidí, a tak se na letošní Opavské Adventuře utkalo o vítězství rovných 40 odvážlivců. Věříme, že nelitovali. Tentokrát se začínalo soutěžit přesně v šest ráno, takže budíček byl o půl hodiny dříve. Večer pak měli možnost vyzkoušet své síly spolu se soutěžícími i diváci ve speciální nesoutěžní hře. Zúčastnilo se jich asi 7. V čem že to vlastně letos všichni soutěžili a jaké bylo zadání? Balón Nesoutěžní disciplína. Hned po úvodu a informacích jsme začali scénkou o prvním letu horkovzdušného balónu. Poté následovalo náhodné vylosování 7 týmů po asi 7 lidech. Zapojili se i diváci. Nejdříve se všichni lidé seznamovali se spoluletci a užívali si pěkného letu. Co se ale nestalo? Přišly problémy špatné počasí, banditi atd. Jedinou možností jak zachránit balón bylo odlehčit ho. Když už nebylo nic po ruce, museli vybrat někoho mezi sebou a toho vyhodit. Ne každé posádce se však podařilo doletět do cíle alespoň ve dvou, a tak vzdálený ostrov uviděly jen 3 posádky, notně prořídlé. Internet Ostrý začátek OAT. V lese natažená síť z provázků a na ní několik oček, která byla jedinou možností pohybu po síti. Avšak dojít až na hlavní stránku a stáhnout si svůj obrázek vyžadovalo kromě rychlosti i velkou pozornost. Na síti se pohyboval i virus I LOVE YOU, hackeři a leniví správci sítě, kteří víc škodili, než pomáhali. Nejvíc se nakonec naběhal modem, kterého si družstva vybrala ještě před startem, a tak nevěděla, jaký typ člověka tam mají nasadit. A tak, jak to bývá v reálném životě, i tady je modem většinou největší brzdou připojení a touhy po informacích. 66 Tým měl za úkol naběhat 66 km. Byly 4 různé disciplíny, které musel každý zvládnout alespoň jednou. Pravidla: Pětičlenné týmy mají v co nejkratším čase urazit 66 km a dodržet přitom níže uvedená pravidla. Členové týmu získávají kilometry čtyřmi způsoby. Každý z týmu musí udělat každou disciplínu alespoň jednou. Součet kilometrů je pak 5x10 km = 50 km. Zůstává 16 km, které tým získá plněním kterékoliv disciplíny libovolným členem týmu. Slepý čtverec Soutěžící stáli před zdánlivě jednoduchým úkolem. Hned v úvodu byli upozorněni na trpělivost a plné soustředění. Všichni z týmu měli zavázané oči. Nejdříve museli najít na zemi ležící lano a rozmotat. Ve chvíli, kdy se ho všichni drželi, vysvětlili jsme jim jejich úkol: Musí vytvořit čtverec s použitím celého lana. Jakmile se v týmu dohodnou, že úkol splnili, položí lano na zem a sundají si pásky z očí. Rozhodčí (instruktor) rozhoduje, zda čtverec je uznatelný. Hodnotí se čas a kvalita. Lana A aby nebylo těch lan málo, vytvořili jsme 3 různé lanové dráhy, které musel každý tým překonat. Bylo hodnoceno zvládnutí v co nejlepším čase. Pokud některý člen týmu nebyl schopen nebo ochoten zvládnout úkol, musel to zkusit jiný člen jejich týmu. Lanová dráha v lese při zemi soustava různých lanových překážek každý z týmu. 1. Pohyblivá kláda asi jeden metr nad zemí jsme upevnili asi 5 m dlouhou kládu (průměr cm). Kláda byla upevněna na svých koncích mezi dva stromy. Každý člen týmu musel tuto houpající se kládu přejít tak, aby se klády dotkl pouze nohama. 2. Uvolněný přechod nosné lano jsme upevnili mezi dva stromy ve výšce asi 1 m a lano pomocné asi ve výšce 2 m, to ovšem bylo asi o 1-1,5 m delší, tzn., že bylo volné. Soutěžící měli za úkol přejít po nosném laně, v případě potřeby mohli použít pomocné lano. 3. Divoké véčko mezi 3 stromy byla pevně vypnutá dvě lana tak, že vytvářela velké V. Lana byla vedena asi 50 cm nad zemí. Ke konci se lana rozcházela asi do vzdálenosti 2,5 m. Délka celé překážky byla asi 7 m. Tato dráha byla určena pro dvě osoby. Soutěžící na začátku stáli obličejem k sobě a drželi se za ruce. Jejich úkolem bylo dostat se až na konec dráhy, kde byla vzdálenost lan největší. Pokud někdo spadl, musel začít znovu. Dvojice si volil tým. Někteří šli i dvakrát. 4. Nebezpečné X na dva stromy, vzdálené od sebe asi 5 m, byla připevněna lana tak, že vytvářela mezi stromy X. Spodní úvaz měl být asi 1 m nad zemí a horní asi 3,5 m nad zemí. Dvojice z týmu se postavila na spojení lan a snažila se při vzájemném držení dojít co nejdál po lanech, která se rozevírala do širokého V. ADVENT 08/ IMPULZ A 08/

28 A jaké měly jednotlivé týmy výsledky? Byl to velký boj týmů Orion, ASG a 540 ze Slovenska. Nakonec vyhrál tým ASG z Brna. Gratulujeme vítězům a křičíme hurá, hurá všem ostatním, kteří se prali v rámci svých možností. Podrobnější informace o letošním ročníku se můžete dovědět přímo od nás nebo od přímých účastníků, kteří od nás také dostanou CD se všemi fotkami, podrobnější prezentací o letošní akci, nějakým videem a pozvánkou na další akce opavské mládeže v tomto roce OAT HARTA 2002 i pro příští rok OAT POCHOD (asi o Velikonocích), OAT 2003 ( ). Chtěli bychom, aby lidé chápali a vnímali ADVENTURU jako hru, dobrodružství, výpravu a legraci, i když legrace to občas moc není, jak se o tom letos mohly přesvědčit všechny týmy na vlastní kůži. Mnozí z účastníků prožívali nejen radost z vítězství, ale i zklamaní z nezvládnutí, ze selhání nebo z porážky, za což se omlouváme, ale zároveň to byl náš záměr. Opavská Adventura se snaží být zrcadlem lidských schopností a možností. Snaží se ukázat, jak dobře či špatně na tom v životě jsme. A to jak fyzicky, tak i psychicky, ale hlavně, jak se dokážeme vyrovnat s nepřízní osudu, jistou nespravedlností a jak umíme spolupracovat s ostatními v krizových situacích a při řešení problémů, které se nečekaně vyskytnou. Občas není na škodu být na některé věci alespoň teoreticky připraven a říct si: Když jsem zdolal tu pneumatiku, to bahno, vylezl na ten šílený strom, překonal strach z toho lana a přitom si myslel, že to je nemožné, tak zvládnu i tohle, co je teď přede mnou. Letošní OAT bychom hodnotili jako jednu z těch lehčích akcí. Chtěli jsme, aby si každý tým prošel vším, co jsme nachystali. Už teď přemýšlíme o příštím roce a ujišťuji všechny nadšence OAT ty zkušené i nové, kteří určitě přijdou, že uděláme vše pro to, abyste se po skončení nemohli ani zvednout ze země. Odvoz sanitkami do lázní se pokusíme zajistit. Jsme všichni vděčni Bohu za jeho požehnání a ochranu i při letošním ročníku. Náš zdravotník tentokrát nemusel vůbec zasahovat. DÍKY. Pro příští ročník připravujeme opět nové atraktivní disciplíny, novou strukturu celé OAT (Opavské Adventury) a více dobrodružných situací. Termín 6. ročníku je června Těšíme se, že opět přijede spousta správných lidí, ať starých známých nebo nových známých. Po novém roce sledujte upoutávky v Adventu a na Přímí účastníci předchozích dvou ročníků od nás dostanou na začátku května osobní pozvánky. Luděk Smilek, oat@seznam.cz Skok v prostoru (jeden z týmu) mezi dva stromy, asi ve výšce 5 m, byl napevno přivázán hranol, na kterém se dalo pohodlně stát. Jeden vylosovaný člen týmu tam musel vylézt. Ve výšce očí pak před sebou měl 1 m širokou hrazdu (vzdálenou asi 2 m od něho). Jeho úkolem bylo skočit a chytit hrazdu. Vše bylo jištěno pro případ, že hrazdu nezachytí nebo se pustí. 28 ADVENT 08/ 2002 IMPULZ A 08/

29 NEZKLAMALI A POMOHLI Akce Léto s KE na Moravě měla o letošních prázdninách své páté a šesté pokračování. V červenci se konala ve Zlíně a v srpnu v Hodoníně. Na obě místa se přihlásila a také přijela téměř početně stejná skupina mládeže. S některými se už známe z loňské i předloňské akce. Ptal jsem se některých mladých: Proč ses pro akci Léto s KE rozhodl? a zde jsou jejich odpovědi: Chtěla jsem si tuto práci vyzkoušet na vlastní kůži. Chtěla jsem si vyzkoušet KE a naučit se přístupu k lidem. Protože jsem cítil, že to Bůh po mně chce naučit se mluvit s lidmi o Bohu. Protože mě nadchla už minulý rok, očekávala jsem to, co minule. Protože se mi líbí, že mohu mít o prázdninách příjem a zároveň mohu udělat něco pro lidi. Očekávala jsem pěkné zkušenosti. Protože je to skvělá práce a chtěl jsem zažít pěkné zkušenosti. Baví mne práce s lidmi, také jsem chtěla poznat nové lidi a dát jim alespoň trochu ze svého času a štěstí z poznané pravdy. Tuhle práci jsem zkoušela už dříve a vždycky mne nějak obohatila. Kromě toho, že mohu Bohu sloužit prostřednictvím KE, těšil jsem se opět na dobrou partu a skvělé zážitky. Před příjezdem skupiny mládeže a knižních evangelistů jsem se těšil ze dvou předností. První byla možnost, že jsem mohl na místních radnicích i s kazateli představit tuto akci a potěšila nás podpora, s jakou místostarostové přáli naší akci úspěch. Druhou předností bylo, že jsem mohl dvakrát navštívit každý z těchto sborů a postupně vysvětlit otázky vzájemné modlitební podpory, vlastní spolupráce při akci a také něco o následné službě, když akce skončí. V obou sborech jsme byli skvěle přijati a pohoštěni. Hned první den k večeru jsme se mohli setkat s těmi členy, kteří byli ochotni v následné práci pokračovat. Ve Zlíně se jich přihlásilo 27 a protože Hodonín je menší sbor, přihlásilo se tam 13 bratrů a sester. Místní kazatelé, bratr Petr Harastej a bratr Jan Majer uvedli tato setkání aktuálním poselstvím z Božího slova. Následovaly zkušenosti KE o tom, jak Bůh připravil setkání se vstřícnými lidmi. Potom jsme se vzájemně tak představili, abychom mohli našim vstřícným zákazníkům představit a doporučit naše spolupracovníky. I když každý KE i student dostal napsaná jména místních spolupracovníků se všemi potřebnými údaji, osobní představení bylo velmi důležité. Modlitební chvílí a zpěvem jsme končili první den. Druhý den dopoledne jsme se začátečníky pokračovali v nezbytném školení. Ti zkušenější studenti vyšli do terénu s KE. Odpoledne jsme šli všichni. Do konce týdne jsme pracovali ještě plné 3 dny. Na jeho konci bylo zřejmé, že budeme mít v sobotu co říct bratřím a sestrám, kteří se za nás modlí, a že budeme mít možnost předat celou řadu adres našich zákazníků, kteří si přejí další návštěvu. Ve Zlíně bylo spolupracovníků dost, ale v Hodoníně jich bylo málo. Tato situace vyžadovala pomoc ze sousedního sboru. A skutečně, ze sboru Břeclav přijely čtyři sestry s ochotou zapojit se do následné práce. Sobotní dopoledne jsme prožili s domácími bratry, sestrami a mládeží. Odpoledne jsme nejen vyprávěli své zážitky a zkušenosti, ale mohli jsme většině spolupracovníků předat osobně kontakty na ty zákazníky, kteří nás mile přijali a další kontakt si přáli. Další tři pracovní dny uběhly rychle a přišel den poslední, den účtování. Zajímá vás, kolik bylo pracovníků a kolik se čeho udělalo? Sečteme-li obě akce dohromady, potom se těchto akcí zúčastnilo 46 mládežníků a 15 knižních evangelistů. Celkem jsme navštívili 6172 míst u našich zákazníků a na 974 místech jsme mohli prodat 1175 kusů knih (z toho 82 kusů knih EGW) v celkové hodnotě Kč (z toho samotní studenti za Kč). Darovali jsme 2798 kusů tiskovin, osobně předali a doporučili 508 kusů nabídkových lístků korespondenčních kurzů. Měli jsme přednost, že jsme se mohli na 157 místech modlit se svými zákazníky. Ve Zlíně jsme získali okolo 100 lidí, kteří souhlasili s dalším osobním kontaktem, a asi 50 dalších lidí si kontakt a informace nepřálo osobně, ale do schránky. Počet ochotných spolupracovníků se rozšířil na 31 bratrů a sester. V Hodoníně bylo získáno přes 80 zájemců o další kontakt a přes 30 zákazníků chce být informováno neosobně. Jak tam další kontakty pokračují, zatím informace nemáme. Také i zde se počet spolupracovníků rozšířil na 19 bratrů a sester. Díky Bohu za to! Jistě vás bude zajímat, jak hodnotí samotní mladí účastníci tyto akce, nakolik se splnilo jejich očekávání. Na 100 % jsem nadšená, je to můj nejlepší zážitek! Akce se povedla, mně tady bylo fajn. Ano, líbí se mi tato práce, protože tak vidím, jak se Bůh ke každému přiznává. Více jak na 170 %. Našli se sice lidé, kteří náš odmítali, ale o to dřív a víc času jsme měli pro ty, kteří nás potřebovali. Na 100 %, děkuji Pánu Bohu za ty úžasné zkušenosti. Úplně, s lepší mládežnickou akcí, než je tato, jsem se nesetkala. ADVENT 08/ IMPULZ A 08/

30 Největší radost jsem měla z modliteb a z prodeje duchovních knih. Taková akce by mohla být častěji. Chápu, že je to organizačně náročné, ale lidé nás potřebují. Čtyři zkušenosti na závěr Včera jsme navštívili jednu paní. Stála ve dveřích a koukala na nás dost nevěřícně. Nejdřív nás nechtěla vpustit dovnitř, ale když jsem se začala zajímat o její zdravotní problémy, pozvala nás dál. Povídali jsme si, ukazovala nám fotky své Zlín rodiny, vyprávěla problémy. Prožili jsme s ní krásné chvíle. Než jsme odešli, zeptali jsme se jí, jestli by nechtěla, aby jí někdo navštívil. Nejdřív řekla, že ne, ale potom souhlasila. Než jsme odešli, ještě jsme se pomodlili. Když jsme odcházeli, měla slzy v očích. Dnes jsme tam zašli s naší sestrou, moc hezky nás přijala. Popovídali jsme si a mile se rozloučili. Naše sestra tam ještě zůstala a povídají si. Modlím se za ně, ať jim Bůh žehná a dává sílu. Přišli jsme k paní, která nás hned pozvala dál. Posadili jsme se a začali jí ihned představovat náš program. Do očí jí vstoupily slzy a začala nám s bolestí vyprávět svůj příběh. Bylo to o tom, jak prodělala rakovinu prsu, že její manžel má Alzheimerovu chorobu, že syn se rozvádí Poznali jsme na ní, že vyprávěním se jí ulevuje Cítila jsem, že na tom není dobře ani po stránce psychické. Nabídla jsem jí Touhu věků, ale ona řekla, že o takové věci se nezajímá a v Boha že nevěří. Přesto jsme jí nabídli, že se s ní pomodlíme. Když jsme skončili, řekla nám, že moc děkuje, že nikdy nic krásnějšího neslyšela, a rozplakala se. Objali jsme ji a slíbili jsme jí, že se za ní budeme modlit i dál. Navázali jsme s ní kontakt. Snad pod vedením Ducha svatého i ona pocítí, co je to Boží láska, a uvěří v jeho moc. Jednoho dne jsem šla s Pavlem K. do terénu. Moc se nám nevedlo, až jsme narazili na paní, která nás pozvala dovnitř. Koupila si od nás komunikaci. Srdečně jsme se rozloučili. Řekli jsme jim, že jsme adventisté, a ona se tak mile usmála. To mi bylo divné a řekla jsem si, že ta paní potřebuje poznat Pána Ježíše jako já, a chtěla jsem jí zařídit návštěvu nad tím jsem uvažovala v duchu. V sobotu jsem pořád na tu paní myslela. A co se nestalo? Vidím tu paní sedět v modlitebně. Říkala jsem si, že je snad adventistka, ale nerozuměla jsem, proč mi to neřekla. Po pobožnosti jsem šla za ní a zeptala jsem se na to. Řekla, že plánovali sobotní výlet, ale zaspali, a tak se rozhodla, že znovu po delší době navštíví naši modlitebnu. Řekla mi, že jsem jí otevřela srdíčko a povzbudila jsem ji. Jsem moc ráda a moc mne to potěšilo a děkuji Bohu za tuto zkušenost. Jana K. Mou velkou zkušeností bylo, když jsem večer mluvila s jednou mou kamarádkou a ona mi řekla, že ještě nezažila nic takového, aby mohla říct, že má duchovní zážitek. Druhý den jsme měly jít do práce spolu. Celý večer jsem se modlila, aby nám Bůh umožnil zažít něco takového. Ráno bratr Loder hovořil o tom, aby tento den byl pro nás nej Řekla jsem své kamarádce, že dnes prožijeme něco krásného. Když jsme vyšly do terénu, hned v prvních dveřích jsme prodaly knihu. Tato paní měla zájem i o Touhu věků. Nakonec jsme se s ní pomodlily a ona měla slzy v očích. Děkovaly jsme Bohu, že se k nám přiznal. Toho dopoledne jsme prodaly 5 knih a nikdo před námi nezavřel dveře. Byl to opravdu nej den. Hodonín Na konci tohoto ohlédnutí bych chtěl poděkovat všem členům sboru Zlín, kteří se o nás pod vedením bratra Slováčka tak vzorně starali. Také děkujeme kuchařkám sestrám Fürstové a Medřické, a všem dalším, které přispěly. Stejně vřelý dík chceme vyjádřit všem ze sboru Hodonín, ale zejména kuchařce sestře Kalavské a jejím hlavním místním pomocnicím, sestrám Bártové, Mackové a Kapecové. Bůh nezapomene na vaši nevšední pracovitou lásku. Jiří Loder 30 ADVENT 08/ 2002 IMPULZ A 08/

31 ADRA INFORMUJE Som Adra pozitív O čom to je? Keby to bol jediný ústav, písalo by sa možno ľahšie. Je však jedným z mnohých. V niečom však predsa jedinečný. Okrem iného tým, že som tam bola. Bola som pri tom ako to inak nazvať zázraku. Základná škola a Internát školy pre sluchovo postihnuté deti. Dve majestátne budovy na jednom zo zalesnených svahov obklopujúcich ako ochranné dlane históriou voňajúce mesto Kremnica. Krásne a vtedy bohaté mesto v štôlňami popretkávaných Kremnických vrchoch sa stalo pred 100 rokmi prvým domovom sluchovo postihnutých detí. Dnes ich je na Slovensku šesť, ale kremnická je najstaršia a najväčšia špeciálna škola pre nepočujúcich. Práve tu pôsobili najlepší odborníci, učitelia a profesori, ako nestor špeciálnej pedagogiky Štefan Sobolovský, organizátor a budovateľ Viliam Gaňo. Nás však zaujímala aj súčasnosť. Ako sa to začalo? Pred troma rokmi sa stretli po prvý raz. Riaditeľ slovenskej ADRY Pavol Cimerman a riaditeľka ZŠISP v Kremnici Mgr. Božena Horniaková. Stačilo prehodiť pár viet a prehliad nuť areál. Rozhodla potreba. Bezmocné deti. Ekonomické problémy v školstve. Viac ako tri desiatky rokov len tej najzákladnejšej údržby sa odrazilo v celko vom stave striech, omietky, vzhľadu učební, chodieb, izieb, jedálne Tak to bolo vtedy Hneď v tom sa roku začala spolupráca, alebo skôr nápor takmer 80 mladých ľudí na internát. V priebehu 10 dní dali do gruntu dve zo štyroch poschodí internátu. Počuli, uznanlivo pokývali hlavou nad niekoľko stotísícovou hodnotou vykonanej práce a usmiali sa nad vyhlásením účastníkov som ADRA pozitív. Prečo? Je tam veselo, výborné jedlo, skvelá voda, fantastickí ľudia a trochu práce. Výborné ako dovolenka či prázdniny. To je všetko? Nie celkom, ale to musíš skúsiť, inak neporozumieš. Bola som pri tom! Od 11. do 23. augusta roku A už som tiež ADRA pozitív. Vysvetliť? Nádherní ľudia, neopakovateľná atmosféra, krásne mesto, teplá čistá voda v termálnom kúpalisku a chutná studená vo vodovode, voňavý svieži vzduch, a radostná práca. A čosi, čo sa nedá opísať slovami. Som ten, kto miluje a dáva, nezištne, ochotne, radostne. To je tá skutočná odmena. ADRA to je myšlienka, poslanie, určenie. Vcítiť sa do potrieb iných a naplniť ich. Čo na tom, že si musím zaplatiť cestu tam a späť a prispieť na stravu, čo na tom, že nedostanem ani korunu a tam, kde nie je posteľ spím na karimatke v spacáku. Čo na tom, že často nie je dosť pitnej vody, teplá voda na základnú hygienu. Čo na tom, že variť treba pod šírym nebom, že musí stačiť miska a lyžica. Nehrá to rolu. V Kremnici sme však mali všetko potrebné. Celý internát nám bol k dispozícii, aj s plne vybavenou kuchyňou. Jedlo bolo super! Naši kuchári vyčarovávali z toho, čo poskytli štedrí sponzori skutočne rozprávkové menu. ADVENT 08/

32 ADRA INFORMUJE Nie je jednoduché nakŕmiť viac ako sto ľudí trikrát denne a ulahodiť takým rozdielnym chuťovým zvykom. Ale všetkým chutnalo. Tých 137 ľudí, ktorí sa zúčastnili, vekom v rozpätí 2,5 až 70 rokov, bolo skutočne spokojných. Napriek dostatku pohybu po schodoch, rebríkoch, lešeniach a strmých chodníkoch mesta niektorí odchádzali o nejaké to kilo ťažší. Prečo to všetkým tak svedčilo? Práca bola hrou a zábavou Nemotivovali len tí, čo nasadili nevídané tempo. Veď za prvých 5 dní oškrabali, zasadrovali, vymaľovali steny, vytmelili, vybrúsili, ponatierali sokle v 64 miestnostiach a chodbách 4-poschodovej školy. Ďalší tím to všetko okamžite dával do poriadku. Okná, dvere, príslušenstvo, náby tok, drevené podlahy tried a kabinetov a kamenné chodby, niektoré sa museli umývať niekoľkokrát. A keď to upršané počasie dovolilo, vysekali prebytočné kríky a trsy bylín, kosili trávniky, obrúsili a natreli plot aspoň z jednej strany areálu školy. Dosýta sa pritom narozprávali, nasmiali, vymieňali skúsenosti, názory. Druhá skupina zatiaľ vzala útokom zvyšok internátu. Bolo treba najskôr opraviť strechu nad jedálňou, aby sa mohli opraviť škody, ktoré voda napáchala na jedálni vymaľovanej pred troma rokmi. A potom spálne, pracovne, klubovne, chodby, umyvárne, WC. Zase škrabanie, sadrovanie, maľovanie, brúsenie, tmelenie, natieranie soklov, apod. Za nimi umývačky okná, dvere, drevené podlahy, vysávanie, tepovanie kobercov, nábytok atď. Boli sme svedkami zázrakov Koncom prvého týždňa boli postupom prác prekvapení aj organizátori. Neverili, že by bolo možné za tých pár dní urobiť viac ako polovicu či dve tretiny školy. Prostriedky získané na tento účel z predchádzajúceho benefičného koncertu v Banskej Bystrici vo výške 40 tisíc a ostatné, ktoré sme získali od sponzorov, ani zľavy, ktoré poskytli prekvapení, ale ochotní podnikatelia v Kremnici, nestačili na nákup potrebného materiálu. Telocvičňa pri škole bola v dezolátnom stave a na základe kompetentných nepoužiteľná. Mali sme ju nechať napospas času a nedostatku prostriedkov? Každý deň sme na začiatku a na konci dňa chválili nášho Boha piesňami a modlitbami za všetko, čo sme mohli v jeho láske a dobrote urobiť. Nesmelo, ale s dôverou predniesol jeden z majstrov maliarov ochotu odovzdať školu komplet. Zborové amen osud telocvične spečatilo. V sobotu, keď sme s nesmiernou radosťou oslavovali Boha zázrakov a Jeho lásky k človeku a prijímali požehnanie zasľúbené pre tento deň, sme odsúhlasili zbierku na potreby tejto akcie. Do konca ďalšieho týždňa bola telocvičňa ako nová. Na materiál na jej opravu dostal br. Cimerman zľavu 17 %. Presne to stačilo to, aby sme sa zmestili do rozpočtu. A stihlo sa nielen to. Škola nebola jediná akcia! Ak do mesta, akým je Kremnica, príde 100 mladých neznámych ľudí, napriek tomu, že je čas prázdnin a dovoleniek a v meste prebiehajú kultúrne akcie, je to jav pozoruhodný. Ak títo mladí ľudia prídu na brigádu a zadarmo pomáhať, to už je hodné záujmu. A ak sa pustia do diela s takým zanietením, že odborníci otvárajú oči, vtedy je už o čom hovoriť. A tak Kremnica šumela. Nielen dažďom a radostnými piesňami cez otvorené okná klubovne. Šumela prekvapením a otázkami. Pýtali sa, samozrejme, kompetentných. Ale niektorí priamo tých, ktorých stre- 32 ADVENT 08/ 2002

33 ADRA INFORMUJE tali. Kto ste? Čo to tu robíte? Prečo? Prirodzené otázky a úprimné odpovede. Prišli sme pomôcť! A aj mne by ste mohli? Otázka zaznela pri bránke domčeka v tesnom susedstve záhrady internátu. Drobná starenka, viditeľne poznačená chorobou a nemohúcnosťou. Chlapci sa pristavili a najskôr zo zdvorilosti sa spýtali, čo by potrebovala. Pred pár rokmi, skôr, ako manžela sklátila zákerná choroba, si pristavili k domčeku verandu. Vyzrážaná para v nekúrenej miestnosti však na nej vytvorila pleseň. Rýchlo spočítali náklady. Zavrteli hlavou, pretože všetci vedeli, ako sme na tom finančne. Napriek tomu vyjadrili túžbu pomôcť. Starenka však radostne vytiahla peniaze. Zaplatí z toho, čo má nasporené. A tak chlapci a dievčatá, keď sa im skončila šichta, nakúpili materiál, zastavili sa pri domčeku a do večere, niekedy i po nej, škrabali, dezinfikovali, maľovali a umývali. Ostatným sa nepriznali. Až kým to na nich vďačná dcéra neprezradila. Prekvapená, že nechceli žiadnu odmenu. My ju už máme, usmiali sa. Prečo sme tam vlastne boli? Ozaj, čo s odmenou? Každý robotník je hoden svojej mzdy. To hovorí aj Písmo. Keď sme v stredu večer druhého týždňa sedeli pri ohnisku a rozprávali skúsenosti, bolo to skôr o sklamaní, že až teraz sme mohli byť pri tom. Sme ADRA pozitív kedykoľvek to bude potrebné a možné, môžete so mnou, s nami počítať. Vo štvrtok večer sme sumarizovali a lúčili sa s vedením školy a prvými deťmi, ktoré sa vrátili do svojho domova. Pani riaditeľka Mgr. Božena Horniaková hovorila s dojatím o hodnote toho, čo v Kremnici zanechávame. Nielen o tých vymaľovaných 8600 m2 a poupratovanej škole. Nielen o hodnote práce, ktorú vyčíslili na min. 1,5 mil. Sk. Nielen o tom, že za necelých 10 dní práce sa urobilo to, čo by bežnej firme trvalo asi 3 mesiace. Nehovoriac o tom, že deti sa vrátia do čistých, presvetlených a vzhľadovo zmenených priestorov. Nesmierne vďačná bola za telocvičňu. Ani v najsmelších predstavách nepredpokladala, že sa urobí viac ako % skutočne vykonanej práce. Odmena, ktorú ťažko získate v realite života. Už ste boli takí hrdí, že vás to nadnášalo? My sme boli! Bola to naša odmena. Vďaku však bolo treba vyjadriť aj materiálne. Krásne spracované Ďakovné listy ADRE, ale aj každému účastníkovi zvlášť a perníkové srdiečko pre každého, typicky kremnicky ozdobené a s vyjadrením vďaky od detí. Riaditeľ ADRY br. Cimerman dostal veľké srdce a krásne vyrezávanú a ozdobenú peruľu čosi ako slávnostný čakan, na pamiatku tejto akcie. Žalm chvály Hospodinovi č. 150 a hymna ADRY ukončili slávnostnú chvíľu. Boli sme zrazu tichí a vážni. Zajtra ideme domov. Do reality života. Domov sme si však toho niesli omnoho, omnoho viac. Aj jednu z posledných viet pani riaditeľky Horniakovej: Je zbytočné hovoriť o viere, ak za ňou nestoja činy. To, čo sme za sebou zanechali, bolo evanjelium. To, čo sme prežívali, bolo zmocnenie Božím Duchom k dielu. To, čo nám tam pozývalo a pozýva aj inam, je Božia láska, Ježišov príklad nesebeckej, ochotnej, radostnej služby v prospech tých najpotrebnejších. Ale nielen tí, ktorí boli priamo účastní, môžu cítiť hrdosť, radosť a naplnenie. Tí, ktorí ochotne a štedro odpovedali na oslovenie br. Cimermanom, na slovíčko pomôžte. Sponzori. Poskytli potraviny, peniaze alebo nemalé zľavy pri nákupe materiálu. Aj tí, ktorí dali 50% zľavu pri návšteve termálneho kúpaliska v Kremnici, ADVENT 08/